Václav Kašpar. Rozhlasová hra.
Natočeno 1936. Premiéra 4. 6. 1936 (Praha I).
Lit.: Kašpar, Václav: Filipína Welserová. K vysílání rozhlasové hry V. Kašpara 4. června 1936 z Prahy I. In Radiojournal 22/1936 (), s. 10 (článek). – Cit.: Podivuhodnou krásnou cizinku Filipinu Welserovou připomíná nám letohrádek Hvězda na Bílé hoře. Letohrádek je dar lásky, dar úcty muže k ženě, dar vděčného k dárkyni lásky a životního kladu. Život Filipíny Welserové je vzácný román veliké věrnosti, čistoty a krásy cizinky, která zamilovala si Čechy a jejich lid, byla mu přítelkyní a přímluvkyní. Je to román odříkání, jakého je schopna jenom žena, jež dovede trpěti pro lásku bez vyhlídky na jakoukoli naději.
Filipina byla dcerou bohatého rejdaře Františka Welsera z Augspurku. Měla dobré vychování, moudrou matku a sama byla žena oslnivé krásy. Žila celkem klidně v rodinném kruhu, až do roku 1547, kdy přijel do Augspurku devatenáctiletý syn císaře Ferdinanda I., arcikníže Ferdinand Tyrolský. Uviděl Filipinu při slavnosti a rázem se do ni zamiloval, Musil však jiti do velkého tažení proti Turkům a uviděl Fllipinu teprve za několik let. Na podzim 1656 uspořádal arcikníže Ferdinand na oslavu své plnoletostl a převzetí panství velké hony na zámku v Březnlci, a přijel tam s družinou šlechticů jako host zámeckého hejtmana Ferdinanda Lokšana. Zde primátor hlavního města Prahy dr. K. Baxa, jehož no snímku vidíme při odhaleni Stúrovy pamětní desky v Praze, promluví v rozhlase na zahájeni cyklu „Objevujeme Československo“ 10 objevil Filiplnu, která tam přijela na návštěvu k své tetě, Kateřině Lokšanové, matce hejtmanově. Vyznamenával Filiplnu víc a vlče. S počátku se bránila jeho pozornostem, avšak sama cítila, že její srdce se zvolna vzdává lásce. Kateřina Lokšanová znala mladého arciknížete jako poněkud lehkomyslného člověka a soudila, že Jde Jen o těkavý poměr. Umínila sl svěřenka stala princovou mllostnlcl. Znala Fllipinu jako dívku nejcud-nějSÍ mysli, čistého srdce, a když zájem Ferdinandův neustával, promluvila a ním, aby sl rozmyslil, miluje-li Fllipinu vážně a opravdově. Ferdinand byl nyní pln rozpaků a duáevních bojů. Věděl, že jeho otec, císař nesvoll k sňatku s nevěstou z měšťanského rodu a měl s nim jiné politické plány. Byl roztrpčen, když syn odmítal několik nabídek na nevěsty evropských dvorů. Kromě toho, otec i syn byli přisní katolíci, Filipina patřila k církvi protestantské. Mamě žádal Ferdinand otce o souhlas. Konečně se rozhodl, že se s ní ožení. Filipina a hlavně její teta musily překonat tvrdý odpor rodičů mladé dívky. V lednu 1557 konal se potají bez vědomí císařova sňatek v malé kapli — dodnes neznámo kde — za přítomnosti hraběte Thuma, pani Liokšanové, jejího syna. Snoubence oddal Pater Jan de Cavalerils, dvorní kaplan, když byl Fl-Uplnu před tím obrátil na víru katolickou. Vzniklo tak v tajnosti krásné šťastné manželství, třeba skrývané před světem. Filipina zůstala v březnlckém zámku, Ferdinand za ni dojížděl. Byl vázán na Prahu svým úřadem místodržitele a poněvadž konal svoje povinnosti svědomitě, nemohl příliš často na daleký jih. V této nesnázi pomáhal miu Ladislav ze Šternberka, český šlechtic, který jako kurýr lásky vozil manželům navzájem dopisy a dary. Rok po sňatku převzal Ferdinand do zástavy zámek Křivoklát a přestěhoval tam Filiplnu, aby k ni měl z Prahy blíže. Tsun prožili nejkrásnější léta manželské lásky. Tam se Jim narodil téhož roku synek Ondřej, za dva roky nato druhý syn Karel, za další dvě léta dvojčata Filipina a Marie, z nichž poslední záhy zemřela. Protože sňatek Ferdinandův nebyl oficielně znám, musilo se zrozeni děti maskovat tak, že novorozeně bylo vyneseno ze zámku za dveře, kde Je Václav Kaipar, autor historické hry „Filipina Welserová“, je už posluchačům znám hrami Srdce za Sočou, Život Frederika Chopina, Paganini a pásmem Zpěvy jarních vod, vysílaným $ hudbou Modrovou ,,nalezl“ vrátný, vzal Je dovnitř a Filipina děti oficielně adoptovala. Na Křivoklátě se Filipina ujala Českých bratří Augusty a Jakuba Bílka a vymohla jim posléze s pomocí Jana de Cavalerils svobodu. Filipina sama trpělivě snášela svůj úděl, věnovala se cele rodině, prokazovala dobrodiní. Ferdinand pro ni postavil llibezný letohrádek Hvězdu, umělecky vyzdobený, kam dojížděla Filipina z Křivoklátu a lkám vzal Ferdinand své přátele, aby přispěli veselou společnosti k jejímu rozptýlení. Konečné r. 1562 uznal císař Ferdinand sňatek svého syna. Filipina dala se, přestrojena do hustého závoje, předvést císaři a podala mu prosebný list. Jmenovala děti statečného, poctivého muže, prohlásila, že manželství Je řádně posvěceno knězem, ale čestná, těžce zkoušená láska stojí pod kletbou otce, který hledá Jen vznešený původ a ona, věrná žena Jeho syna, starostlivá matka, vidi děti nezaopatřeny. ,,Snad vás nevinně tíži, paní, tíha osudu,“ řekl císař, ,,avšak, ať je to kdokoli, moje slovo cisaře, ručím vám za to, že toho tvrdého člověka poučím! Jak se jmenuje váš manžel?“ ,,Ferdinand!“ vydechla Filipina, „ale trest a hněv ať stihne mě, Filiplnu Welserovou samotnou!“ To bylo na císaře příliš. Beze slova vzal Fllipinu do náruče a teprve po chvíli pohnutí prohlásil, že dává k sňatku souhlas. Projevil touhu obejmout syna, Filipina ho přivedla a císař uznal konečně děti, své vnuky, iza legitimní, ale ne jako knížata rakouská, nýbrž jako markrabata z Burgau. Filipina žila v Čechách celých osm let. Když pak byl Jmenován Ferdinand arcivévodou tyrolským, přestěhovala se rodina do InSpru-ku, kde v zámku Ambrassu žila dále. Nezapomněli však nikdy na Čechy, íkde prožili léta romantické lásky a skrývaného manželství. Po třiceti letech krásného harmonického manželství odešla Filipina 18. dubna 1580 na věčnost. Ferdinand ji o patnáct let přežil. V. Kašpar.