Zdeněk Rón. Rozhlasová hra. Režie Miloslav Jareš.
Osoby: Dr. Prokop Zdráhal – Petruška, jeho dcera – Petr Krulich – Kristýna Krulichová, jeho žena – Petřík, jejich syn – Mirek Král – Maruška – starosta – hlasatel.
Natočeno 1941. Premiéra 6. 5. 1941 (Praha, 20:20 – 21:30 h.).
Lit.: anonym: Jarní milostná komedie. In Náš rozhlas 18/1941 (4. 5. 1941), s. 6 (článek). – Cit.: Oblíbený povídkář a romanopisec Zdeněk Rón včlenil se před rokem mezí rozhlasové autory svou hrou „Zčista jasna“, v níž zachytil jarní náladu pronikající z procitlé přírody do lidi a působící v nich zázraky. Pochopitelně, že tu měl slovo i motiv milostný a ten spolu s ostatní náplní, optimisticky zaměřenou, se přičinil, že hra našla u posluchačstva sympatický ohlas.
Nyní uvádí rozhlas další jeho celovečerní rozhlasovou prácí, ,,První květ“, a je to zase komedie a zase s jarním motivem, a jako v té první hře, tak i tady hraje určitou roli rozhlasový přijímač. Ten má první slovo hned, jak hra začne, a přenáší v Praze usazeného rysovského rodáka, advokáta, domů — hlaholem rysovských zvonů, vysílaných v cyklu „Zvony mého kraje“. Zapůsobí ty zvony nejen na doktora Zdráhala, ale i na jeho dceru Petrušku, a vzpomínka na rodiště vyvolá vzpomínky další. Mezi nimi i tu, že mezi dvěma přáteli došlo k ujednáni pokřtíti dětí stejným jménem. A když Krulichovům se narodil Petr a Zdráhalovům Petruška, řekli si otcové, že by se jednou mohly jejich děti vzíti, Zdráhalovi přesídlili do Prahy, na tento plán se zapomnělo, ale teď najednou při poslechu rysovských zvonů se připomněl.
Petrušce je devatenáct a opita jarem zamane si rozjeti se do Rysova: chce se proběhnout jarní přírodou a poznati při tom i toho, komu ji při narození zaslibovali. Co na tom, že Petruška je zatím milována jiným mládencem, Mirkem, a co na tom, že Mirek žárlí na toho rysovského „snoubence“? Doktor Zdráhal neodolá naléháni dceřině a rozjede se s ní do svého rodiště, kde jeho přítel, Krulich, i syn Petr, je radostně vítají. Ne tak už matka Krulichová, která tuší, že synek by se mohl tou návštěvou z Prahy pobláznit a že to by třeba i přestal dbát o Marušku, schovanku na Krulichovlc statku, s níž hospodyně počítá jako s budoucí snachou.
Obavy se ukáží oprávněnými. Petrovi se skutečně zatočí hlava a Petrušce, romanticky založené, také. Ta romantika jde u Petrušky tak daleko, že přistoupí i na podmínku, kterou položí zkušená Kruliška: dříve než se dá souhlas ke vdavkám, projde Petruška zkouškou — rok bude sloužit za děvečku na statku. Zkouška je skoro absolvována, ale tu se stále víc poznává, že mezi Petrem a Petruškou bylo to chvilkové opojení.
Rón rozhojnil ovšem tento motivek ještě jinými pobočnými a v jednom z nich hraje roli právě ten pražský Mirek. I on se rozjede do Rysova a tady se dá najmout na statku: spíš proto, aby byl poblíž Petrušky, než ze zájmu o zemědělskou prácí. Nu, a je samozřejmé, že k tomuto Mirkovi se také Petruška vrátí, když se probudí ze svého romantického snu. Sám nezůstane ovšem ani Petřík — čili; všestranně šťastný konec, jak už to Zdeněk Rón mívá zpravidla ve zvyku. Není to u něho snaha vyhověti populárnímu přání, nýbrž výraz přesvědčení, že se vždycky může v životě dojíti ke kladnému cíli — jen chtít. Novou hru Rónovu uslyšíte v Jarešově režii 6. května t. r. z pražské stanice.