Charles Dickens. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity. Překlad Jaroslav Albrecht. Dramatizace Ivan Kruis. Dramaturg Rudolf Matys. Režie Alena Adamcová.
Osoby a obsazení: vypravěč (Jiří Adamíra), Tobiášek Ťapka (Vlastimil Brodský), jeho dcera (Apolena Veldová), Jiří Schwarz, Brousek, měšťan (Jan Teplý I.), Sekáček, měšťan (Jan Přeučil), Blanka Bohdanová, Soběslav Sejk, Ladislav Trojan, Blanka Vikusová, Blanka Blahníková, Josef Patočka a další.
Natočeno 1984. Premiéra 24. 12. 1984 (Vltava, 22:30 h.; 75 min.). Repríza 13. 1. 1985 (Praha, 15:00 h); 4. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: Velíšek, Martin: Charles Dickens: Zvony novoroční. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity. In web ČRo 3 Vltava, 4. 1. 2026 (článek). – Cit.: Tobiášek Ťapka pracuje jako poslíček. Není už zrovna nejmladší a tím pádem nerychlejší, ale o to je svědomitější. Na své zakázky čekává na schodech kostela. Rytmus i atmosféru jeho častých a košatých úvah tak určují zvony. (…)
Děj se začíná odvíjet na Silvestra. A tento Silvestr bude pro Tobiáška Ťapku nezvykle rušný. Kvůli jedné zakázce se mu dostane posměchu od místního vašnosty, dcera přivede domů nápadníka a Ťapka se přes svou chudobu ujme tuláka s malým děvčátkem. Znaven vším tím ruchem usne a zdá se mu sen, ve kterém hrají hlavní roli kostelní zvony.
Novelu Dickens napsal koncem roku 1844, během své roční návštěvy Itálie. Byla to v pořadí druhá z jeho série „vánočních knih“, pěti novel se silným sociálním a morálním poselstvím. Předchozí titul – Vánoční koleda – se setkal s mimořádně příznivým přijetím a také Zvony vánoční vzbudily velká očekávání. Dokonce se díky nim výrazně zvýšil výtěžek každoroční sbírky pro chudé. Během několika týdnů po vydání bylo uvedeno pět různých divadelních adaptací a za první tří měsíce se prodalo téměř 20 000 výtisků. Pro Dickense znamenala novela finanční úspěch. Časem ji ale v povědomí čtenářů zastínila Vánoční koleda i další titul ze série vánočních titulů.