Leonid Leonov. Hra. Přeložila a pro rozhlas upravila Alena Morávková. Režie Miroslava Valová.
Osoby a obsazení: Sergej Andrejič Skutarevskij, ředitel výzkumného ústavu vysokofrekvenční techniky (Jaroslav Raušer), Anna Jevgrafovna, jeho žena (Jarmila Krulišová), Arsenij, jejich syn (Jan Vala), Petr Jevgrafovič Petrygin, jeho švagr (Eduard Dubský), Struf, starožitnik (Oldřich Musil), Cerimov, zástupce Skutarevského (Jiří Wimmer), Žeňa (Jana Andresíková), odhadce starožitností (František Hanus), šofér (Vladimír Pospíšil), Tamada (Ladislav Trojan), Nasťa (Kateřina Burianová) a další.
Natočeno 1975. Premiéra 11. 1. 1976 (Praha, 19:20 – 20.35 h.).
Lit.: ich: Leonid Leonov: Inteligent. In Rozhlas 2/1976 (1. 1. 1976), s. 4 (článek). – Cit.: Československý rozhlas — Hlavní redakce literárně dramatického vysílání — uvádí začátkem roku rozhlasovou úpravu divadelního dramatu Leonida Leonova Inteligent.
Leonovův pohled na svět a historické události porevolučního zápasu Sovětského Ruska vychází z prožité skutečnosti. L. Leonov se narodil roku 1899 v Moskvě, bojoval v Rudé armádě, pracoval v armádním tisku, později se učil zámečníkem a soukromě studoval. Jako básník a novinář debutoval v dvacátých letech. Snad právě proto jeho umělecký přístup je tak hluboký, neschematický, vášnivě lidský a zároveň plný nenávisti ke zpátečníkům, cizopasícím na velikém díle revoluce. Zásluhy svých hrdinů nepoměřuje poctami od společnosti, ale jejich vlastní prací, jejich nadšením, přesvědčením i odvahou jít proti proudu, nevézt se ve vyšlapaných kolejích maloměšťáctví. Titulní postava Skutarevského slouží Leonovovi k postižení onoho historického přerodu člověka, jehož oddaná služba vědě přivádí k rozchodu se starou maloměšťáckou společností, s níž je svým dosavadním životem srostlý.
V rozhlasové adaptaci Leonovova Inteligenta překvapila režisérka Miroslava Valová výborným rozpracováním textu s herci, kteří naplňují autorskou předlohu. Nutno pak vyzdvihnout hlavně herecký výkon zasloužilé umělkyně Jarmily Krulišové v roli Anny a zasloužilého umělce Jaroslava Raušera v titulní postavě Skutarevského. Právě hluboké pochopení nesnadného dramatického textu v jeho symbolických podtextech umožnilo vytvořit důstojnou rozhlasovou podobu Leonovovy hry.
U Leonova je určující filozofický, etický konflikt. Velmi důležitou roli hraje v Leonovových hrách podtext, symbolická rovina díla. Těžištěm jeho dramat jsou otázky smyslu lidské existence, štěstí, etický ideál člověka socialistické společnosti. V tomto smyslu Leonov předjímá hlavní otázky soudobé sovětské dramatiky a jeho dramata neztrácejí aktuálnost.