Josef Bouček. Rozhlasová hra. Režie Josef Červinka.
Osoby a obsazení: Trnka (Miloš Nedbal), Trnková, jeho žena (Jiřina Petrovická), Pavel Trnka, jeho syn (Ladislav Frej), Vocel, Bendl, Boura a Šíma, topenáři (Josef Velda, Ladislav Kazda, Ladislav Trojan a Karel Fořt), Havránek, prokurista (Ladislav Šimek), Vokurka, inženýr (Miloš Hlavica), Vocelová (Vítězslava Waldová) a další.
Natočeno 1976. Premiéra 22. 2. 1976 (Praha, 19:20 – 20:20 h.).
Lit.: jh: Josef Bouček: Zimní intermezzo. In Rozhlas 8/1976 (9. 2. 1976), s. 4 (článek). – Cit.: Premiéru hry Josefa Botička Zimní intermezzo připravilo a uvádí oddělení rozhlasových her k 28. výročí Vítězného února. Svým námětem se dílo k této příležitosti znamenitě hodí.
Zobrazuje totiž historii znárodňovacího procesu v jedné menší pražské topenářské firmě. Před Únorem byl podnik rozdělen na dvě samostatné firmy, jednu vedl otec, původní majitel, druhou syn, který se s otcem znepřátelil. Těsně před Únorem otec umírá a syn spolu s nevlastní matkou firmu dědí. Ve chvíli, kdy vychází výnos o znárodnění podniků nad padesát zaměstnanců, provádějí oba právní akce, které mají zastřít skutečný stav.
Děj se odvíjí ve dvou vzájemně se prolínajících pásmech. Jedno, komornější, zobrazuje oba majitele firmy, jejich postoje a vzájemný vztah. Druhé pak úsilí dělníků, vedených předsedou závodní rady Vocelem, aby se prokázalo, že podnik pod znárodňovací dekret opravdu spadá. Únorové události zde působí jako katalyzátor, který urychlí průběh a vyřešení celé záležitosti.
V zájmu úplnosti je potřeba uvést, že příběh hlavního hrdiny komunisty Vocela vychází z autentických zážitků K. Vorla, nositele Řádu práce. Zpracovat podobnou látku z nedávných, sociálně politických dějin přesvědčivě a účinně není vůbec lehké. Naopak. Josef Bouček obstál v této zkoušce velmi dobře. Bez vnějších efektů, úsporně a čistě dramatickými prostředky promítl události do pravdivých situací a životných postav. Znovu prokázal, že z něho za poměrně krátkou dobu vyrostl velmi dobrý rozhlasový dramatik; hlavním zaměřením a školením je totiž filmový a televizní autor-scenárista. Seznam jeho rozhlasových prací potěšitelně narůstá a každá z nich svým způsobem obohacuje náš repertoár (za všechny uveďme jeho pozoruhodnou původní hru Rekviem). Boučkův příklad znovu dokazuje, že autor, který má schopnosti, dovednost a pracovitost skutečného profesionála, obyčejně velmi rychle zvládne takzvanou rozhlasovou specifiku. (…)