Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Bohumil Sobotka. Hudba Marek Kopelent. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Lot, poslední ze všech sodomských (Radovan Lukavský), jeho žena (Marie Vášová), jeho dcera (Marie Málková), Dar, cizinec (Rudolf Pellar), Ray, cizinec (Jan Bartoš), vládce Sodomy, první ze všech sodomských (Miloš Nedbal), rádce (Václav Voska), vyvolavač (Miloš Hlavica), špeh (B. Křížek).

Premiéra 26. 9. 1964. Repríza 19. 11. 1964; 3. 2. 1965 (Československo 1, 19:00 – 20:30 h.).

Lit.: anonym: Bohumil Sobotka: Síra pro Sodomu. In Čs. rozhlas a televize 40/1964 (22. 9. 1964), s. 1 (článek). – Cit.: Bohumila Sobotku lze velmi lehko chválit a stejně snadno mu zlořečit. Vybírá si vždycky krajní polohy pro svou řeč. Jen jedno jediné lze velice těžko, Sobotku charakterizovat. Co říci o člověku, který prošel za krátký čas devaterem umění od hraní divadla na venkově až po režii krátkých filmů a televizních pořadů, který ovšem na FAMU studoval dramaturgii, aby pak nastoupil jako redaktor do Technického magazínu a s chutí začal psát hry pro rozhlas?
„Síra pro Sodomu“ je jeho první původní a samostatná hra, do té doby dramatizoval Branaldovu „Velkou denní hudbu“ a psal „Kudy vede cesta“ v autorské dvojici. A tato „Síra pro Sodomu“ je typická zase tím hledáním krajních možností. Hra se odehrává za onoho času v biblickém městě a do tohoto města přijdou dva cizinci, myslící a jednající jako lidé z takového dvacátého pátého století.

Požádali jsme autora Sodomy o několik slov k tématu rozhlasové hry a k jeho vlastní práci. Dostali jsme dopis podivuhodně stručný:

Nepochybujte ani na chvíli o mé lásce k rozhlasové hře. Je to jediné, dramatické umění, které mohu vnímat se zavřenýma očima a nikdo mi nemůže a nesmí předepisovat povrch věcí, vytvářím sl ho sám z toho, co se dozvídám o smyslu věcí..

Až jednou nějaký budoucí teoretik umění napíše tak potřebnou studii o demokratičnosti uměnít, bude tam mít rozhlasová hra jedno z nejčestnějších míst.
A bude tam jisté také napsáno, že rozhlasová hra je hra teprve když je nastudovaná a že tedy psát rozhlasové hry je stejné odvážné a stejné nevděčné jako psát filmové scénáře. Ano, je tomu tak, filmové scénáře a rozhlasové hry nemají příležitost divadelních textů k pozdějším rehabilitacím, existují jednou provždy jen pro jediné vyjádření. .

Žádáte o několik slov pro rozhlasový týdeník. Chtěl bych říct posluchačům nic víc a nic míň: naslouchejte mi prosím.

Premiéru rozhlasové hry „Síra pro Sodomu“ uvádíme v režijním pojetí Josefa Melče a s předními členy pražských divadel v hlavních rolích v pátek ve 22,00 na okruhu Praha a RPD.