Zdeněk Jirotka. Rozhlasová hříčka. Režie Jiří Vasmut.
Osoby a obsazení: Otec (František Filipovský), matka (Eva Svobodová), dcera (Libuše Stočesová).
Natočeno 1943. Premiéra 30. 5. 1943 (Praha, 16:00 – 16:20 h.). Repríza 17. 7. 1943 (Praha, 16:45 – 17:00 h.) v rámci pořadu K sobotnímu oddechu po práci.
Lit.: skp: Galerie rozhlasových autorů. In Týden rozhlas 20/1944 (13. 5. 1944), s. 5 (článek) – Cit.: Zdeněk Jirotka patří do nečetné skupiny rozhlasových humoristů a mezi nimi zaujímá rozhodně jedno z nejvyšších míst. Jeho „humoru vlídné tváře“ jste měli možnost již několikrát opravdu se zasmát a ocenit Jirotkovy schopnosti kombinační, situační a co se stavby dialogů, prokreslených postav i pointy týče. — Zdeněk Jirotka se narodil roku 1911 ve Slezské Ostravě a po dosti tvrdém životě přešel od práce ruky k práci ducha, vystudoval v Hradci Králové Vyšší státní průmyslovou školu stavitelskou a ve svém novém pozdějším povolání vystřídal řadu míst.
Nepočítáme-li celkem dvě ,,povinné básně“ z raného mládí, do svého třicátého roku literárně vůbec netvořil. Náhoda ho přivedla k spolupráci s časopisy, pro které příležitostně psal povídky a feuilletony. Tiskem mu vyšla humoristická kniha „Saturnin“. V této knize byly částečně zužitkovány i některé Jirotkovy íeuilletony, přednesené předtím v rozhlase. . I v druhé jeho knize, „Muž se psem“ — opět humoristické — užil několika prvků ze svých rozhlasových prací. I k rozhlasu se Jirotka dostal náhodou: vyhověl pozvání ke spolupráci a od té doby se datuje jeho činnost rozhlasového feullletonisty, která měla vždy živý ohlas u posluchačstva. Skoro současně s feuilletony začal psát Jirotka pro rozhlas i hry. První jeho dramatickou prací byla „Agentura pro všecko“, humorná hříčka, dále přišla skoro detektivní veselohra „Zmizení Karla Poplety“; „Zpátky k pramenům“ se skutečným problémem a tak trochu i Inspirace vlastním mládím je jedinou jeho ne humornou hrou. Rozhlasová groteska „Hloupý milionář“ byla vysílána dvakrát, právě tak jako hříčka „Přeháňka nad Mont Blancem“, „Domácí dílna“ „S Xaverem se musí něžně“, obě poslední hříčky neobvyklého humoru i formy. — Pro rozhlas pracuje Jirotka rád a vidí v něm vyhovující formu
i únosný prostředek k vyjádření mytlenek.