Alexandr Vampilov. Hra. Překlad Josef Palla. Rozhlasová úprava Jiřina Vavřínová. Texty písní Václav Daněk. Hudba a hudební režie Vítězslav Hádl, nahrála skupina Karla Vágnera. Režie Vladimír Gromov.
Osoby a obsazeni: Busygin (Petr Svojtka), Silva (Michal Pavlata), Sarafanov (Zdeněk Buchvaldek), Vasilek (Jindřich Hinke), Kudimov (Jan Přeučil), Nina (Kateřina Burianová), Makarská (Monika Švábová), soused (Bohuslav Ličman).
Natočeno 1975. Premiéra 11. 11. 1975 (Vltava, 20:20 – 21:30 h.).
Lit.: jv: Starší syn. In Rozhlas 46/1975 (3. 11. 1975), s. 4 (článek). – Cit.: Sovětská rozhlasová komedie Alexandra Vampilova »Starší syn« má všechno, co tento žánr vyžaduje: vtip, lehkost, smysl pro jemný humor. Navíc je tu také dostatečná dávka lyričnosti, aby se mohlo hovořit i o vážnějších věcech.
Celá hra začíná žertovnou situací, když do rodiny Sarafanovových přicházejí dva mladíci, z nichž jeden se vydává za Sarafanovova nemanželského syna. Ve hře je řada komických zvratů, autor však velmi cílevědomě sleduje svůj hlavní umělecký a myšlenkový záměr. Z původního žertu se dostává celá situace do poněkud vážnější polohy, kdy je dost místa na zamyšlení nad nepříliš šťastným postavením Sarafanova, nad nepodařenou láskou jeho dcery Niny, která se přece nakonec zamiluje do svého nepravého bratra.
Co nás snad nejvíce zaujme na této hře, je skutečnost, že pod povrchem humorných scén a komických situací zaznívá velice silný humánní akcent. Příchod dvou neznámých lidí, kteří přišli do cizí rodiny, aby ztropili nevinný žertík, se stává osudovým. Ruší staré navyklé a snad nesprávné stereotypy, podle nichž rodina žije, a vnáší do nich prvek upřímnosti, požadavek žít bez přetvářky, upřímně a otevřeně. V tomto smyslu je příchod dvou zpočátku nevítaných hostů osvobozující. Jo to hra, která v záplavě humorných scén a situací je především hrou o porozumění a dobré pohodě mezi lidmi.