Arnold Wesker. Rozhlasová groteska. Přeložil Zbyněk Černík. Rozhlasová úprava a režie Miroslav Buriánek. Dramaturgie Jarmila Konrádová.
Osoby a obsazení: Betty (Slávka Budínová), syn (René Přibil) a dcera (Lenka Krejčíková).
Nastudovala Plzeň v roce 1996 (46 min). Veřejný poslech 12. 11. 1996 (Plzeň, Polanova síň městské knihovny, 19:00 h.) za účasti Slávky Budínové. Premiéra 20. 1. 1998 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry. Repríza 2. 3. 1999 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 29. 7. 2003 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 4. 3. 2012 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Milá paní Slávko Budínová (1 dopis – 2 hry); 21. 4. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli ke 100. výročí narození Slávky Budínové.
Lit.: anonym: Rozhlasové vlnění. In Týdeník Rozhlas 46/1996 (4. 11. 1996), s. 2 (anotace).
Lit.: hu: Copak se stalo Betty Lemonové. In Týdeník Rozhlas 4/1998 (12. 1. 1998), s. 8 (článek).
Lit.: anonym: Arnold Wesker: Copak se stalo Betty Lemonové. Dramatický monolog osamělé staré ženy. In web ČRo 2 Praha, 21. duben 2024 (anotace). – Cit.: Betty Lemonová je stará žena upoutaná na invalidní křeslo. Zastihujeme ji v okamžiku, kdy dostává oznámení o tom, že byla zvolena Postiženou ženou roku. Tato informace dá temperamentní Betty podnět k přerývavému toku vzpomínek. Její životní rekapitulace je hořká zejména proto, že si stále bolestněji uvědomuje svoji osamělost. Hra je skvělým sólovým vystoupením herečky Slávky Budínové. (…)
Britský dramatik Arnold Wesker představuje v tradici moderního anglického dramatu onu linii, která si všímá situací obyčejných a často i přehlížených lidí.