Pavlo A. Zahrebelnyj. Rozhlasová hra ukrajinského autora. Překlad Vojtěch Jestřáb. Hudba Rudolf Leitar, řídí autor. Zvuk Rudolf Kříž. Záznam a střih Marie Krausová. Asistentka režie Barbora Fajtlová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Miroslav Buriánek.
Osoby a obsazení: Míťa (Tomáš Šolc), Žeňa (Ivan Gübel), Šijachtič (Pavel Pavlovský), Frusin (Milan Rybák), ředitel (Jan Gross), Turkov (Jaroslav Heyduk), Vasilenková (Daša Neblechová), Kiriljuk (Radek Kolesa), Tokovij (Jiří Samek), Alja (Zora Kostková), Čeremis (Jan Jánský), Krivcun (Josef Nechutný), ženský hlas (Marie Texelová), reportér (Jaroslav Krpejš).
Nastudovala Plzeň v roce 1981. Premiéra 19. 11. 1981 (Vltava, 21:30 – 22:20 h.; 47 min.) v cyklu Měsíc československo-sovětského přátelství.
Lit.: pm (= Minks, Pavel): Pavlo Zahrebelnyj: A země nám letěla vstříc. In Rozhlas 47/1981 (9. 11. 1981), s. 4 (článek). – Cit.: Ukrajinský spisovatel Pavlo Zahrebelnyj (nar. 1924) patří k předním současným sovětským prozaikům. Do literárního světa vstoupil jako autor povídek, zaslouženou pozornost vzbudil na přelomu padesátých a šedesátých let poněkud dobrodružnými válečnými romány a největšího úspěchu dosáhl dvěma velkými cykly románů ze současnosti a z historie. Z nich jmenujme alespoň román Rozlet, který nedávno vyšel i v českém překladu. Zahrebelnyj je neobyčejně plodný a profesionálně rutinovaný romanopisec. Kromě prozaické tvorby se však věnuje i literární kritice a pracuje také jako filmový scenárista a dramatik. Charakteristickým rysem autora, jenž vládne uměním epického vypravěčství, dynamických dialogů a kompoziční konstrukce, je smysl pro aktuálnost, obeznámenost s obory zobrazované lidská činnosti, výstlžnost psychologických charakteristik a jemná ironie i sarkasmus a humor, jichž zdařile užívá k decentní kritice společenských a morálních nešvarů.
Děj jeho hry A země nám letěla vstříc se odehrává ve velkém průmyslovém závodě na výrobu trubek, kde vázne plnění plánu vládní zakázky. Nově produkované trubky vycházejí ze strojů zmetkovité a nepoužitelné. Ve vypjaté situaci, která tím mezi pracovníky závodu vznikne, se odkrývají jejich charakterové rysy. Ze střetů a konfliktů charakterů, reprezentujících různé koncepce a přístupy k řešení, vyrůstá tematika hry, v níž se autor soustřeďuje na otázky vztahu člověka k práci, otázky lidské odpovědnosti a morálky. Nejprotichůdnější postoje jsou ve hře prezentovány postavami dvou inženýrů. Inženýr Šljachtič se snaží experimentováním přijít na vhodné řešení, zatímco inženýr Tokovij se staví do pro něj výhodnější a pohodlnější pozice. Dějem prolíná milostný příběh Gennadije a Alji, která se později zamiluje do Šljachtiče. Drama vrcholí vážnou poruchou zaviněnou přetížením provozu a příchodeih vládní komise. Šljachtičovl se však nakonec daří novou metodu nejen nalézt, ale přes všechny překážky také prosadit.
S použitím překladu Vojtěcha Jestřába hru pro rozhlas upravil Jiří Matějíček. V režijním nastudování Miroslava Buriánka účinkují herci plzeňského divadla.
Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 47/1981 (25. 11. 1981), s. 23 (recenze).
