Karol Jančošek. Původní rozhlasová hra. V prázdninovém příběhu od Černého moře se šťastně ukončí citový vztah dvou starších lidí i dramatická episoda z doby SNP. Rozhlasová úprava autor. Překlad Josef Hlavnička. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Režie Jana Bezdíčková.
Osoby a obsazení: Irma Lipčíková (Gabriela Vránová), Jozef Kravec (Josef Vinklář), Zuzka Kravcová, jeho dcera (Simona Stašová), Vincent Matúš (Eduard Cupák), Elena, jeho žena (Jana Dítětová), Miki Jesenský (Jan Vlasák). Nikolo, průvodce (Miroslav Středa).
Natočeno 1987. Premiéra 19. 8. 1987 (Praha, 19.15 – 20.05 h.).
Lit.: jh: Trest bez paragrafu. In Rozhlas 34/1987 (10. 8. 1987), s. 4 (článek). – Cit.: V tomto roce se našim posluchačům představuje slovenský dramatik Karel Jančošek podruhé. Na jaře jsme uvedli jeho komedii Co peněz ten věnec stál, nyní bude mít premiéru hra Trest bez paragrafu.
O autorovi, jeho bohaté a cílevědomé dramaturgické činnosti v košickém rozhlase i o četných hrách pro televizi, rozhlas i jeviště jsme se již v našem týdeníku zmínili na jaře. Proto tentokrát pouze představíme jeho novou práci. Nejedná se o kriminální příběh, jak by mohl napovídat titul. Děj se odehrává v letní pohodě na bulharském černomořském pobřeží v zájezdové skupině čedokářů a tvoří jej dva motivy. První je milostný příběh dvou starších lidí. Dlouholetý vztah však oba neberou stejně odpovědně a důsledně, zvláště muž nemá v tomto směru čisté svědomí, a na obzoru je rozchod. Jako katalyzátor zde působí druhý motiv, vlastně historický, který se ve hře zpřítomňuje. Je jím osud učitele Matúše, člověka zatíženého vinou z bojů za Slovenského národního povstání. Vinou ne tak tragickou, za jakou ji považuje on, a v podstatě dávno odčiněnou čtyřicetiletou obětavou prací pro dobro druhých. Jeho morálním soudcem se stává člověk, který sám na své jednání zdaleka nemá tak přísná měřítka, což se ostatně často stává. A to je vlastní téma hry, které oba motivy jaksi zastřešuje — myšlenka, že každý, kdo chce přísně soudit druhého, by měl podle stejných zásad posuzovat také sám sebe.
V Jančoškově hře tedy zazní velmi neobvykle a osobitě ozvuk události spojených se Slovenským národním povstáním, k nimž autoři jinak přistupují většinou v duchu zafixovaných dějových i ideových schémat.