Klára Vlasáková. Původní rozhlasová pohádka o zapomínání, smutku a odvaze. Hudba Jakub Rataj. Zvukový mistr Jitka Kundrumová. Zvukový design Jakub Rataj. Dramaturgie Lenka Veverková. Režie Josef Kačmarčík.
Osoby a obsazení: Anna Klusáková (Veronika), Tomáš Kobr (Šedý gentleman), Marie Štípková (Červená dáma), Matěj Převrátil (chlapec), Lenka Zbranková (matka), Martin Pechlát (otec), Milada Vyhnálková (Blanka), Klára Melíšková (paní Pokorná), Apolena Veldová (lékařka), Eliška Nejedlá (sestřička), Libor Vacek (řečník), Kateřina Mizeráková, Aneta Navrátilová, Veronika Poslová, Tereza Hudská, Alžběta Kudelková, Jan Juránek, Matěj Votoček, Nikolas Nazaraga (hlasy Mlhoviny), Šimon Kučera, Bianca Chuffartová, Alexandr Mojžíš, Mateo Klimek, Marika Mlčková, Kateřina Kašparová, Lukáš Vejšický, Anežka Rösslerová, Matyáš Kořének, Kateřina Mizeráková (děti).
Natočeno v roce 2020. Premiéra 3. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.; 48 min.). Repríza 30. 1. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 8. 2. 2025 (ČRo Rádio Junior); 26. 10. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Lit.: Fajmon, Kamil: {Mlhovina}. In Facebook, 3. 5. 2020 (status). – Cit.: Je zajímavé sledovat, jak se dramaturgyně Lenka Veverková vypořádává ve hrách určeným dětem s aktuálními tématy. Tu a tam volí do očí vyjící násilnický didaktický tón – jako typický příklad postačí Ať tvé tělo mluví pravdu pojednávající o nesnášenlivosti bílých vůči rómům. Jindy se volí spíše humorné pojetí – hra Třináct vypráví o příhodách dospívajících. Sporadicky se uchýlí k drsnému příběhu, v němž by sdělení posluchače hluboce zasáhlo – příkladem budiž úžasný seriál o šikaně Po tom, co Aneta zmizela. Častým motivem je u ní ale následující schéma, omladina má nějaký problém a tak se octne v jiném světě, aby pochopila, že pravý svět není tak špatný, jak se jim zdá. Najít tento motiv můžeme v Johaně a továrně na sny, v převzaté hře Lisa v říši kupodivů a také v nejnovější pohádce Mlhovina. Dlužno ale podotknout, že jednoduché schéma má u posledního příběhu překvapivou pointu.
Lit.: anonym (= Veverková, Lenka?): Klára Vlasáková: Mlhovina. In web ČRo 2 Praha, 3. květen 2020 (článek). – Cit.: (…) Od té doby, co Veroničina maminka zemřela, se Veronika začíná schovávat potmě ve svém pokoji. Zaleze si pod stůl, dotkne se praskliny na zadní straně a přemístí se do světa Okraje, kde nejsou žádné starosti a trápení. Je tam jen smích, radost, sladkosti a veselá hudba.
Všechny děti se v něm stále smějí a celé dny tráví na tobogánu nebo s jednorožci. Nemají žádné problémy a nic je netíží. Dohlíží na to přece milí průvodci Červená dáma a Šedý gentleman. Proč se ale po celém Okraji ozývá podivný šum? Patří prý tajemné Mlhovině, která krade dětem jejich vzpomínky…
Jedinečný zvukový design
„Od počátku bylo jasné, že Mlhovina není postavou v klasickém slova smyslu. Jde spíše o princip. A jelikož v příběhu požírá dětské vzpomínky, řekli jsme si, že by společně s nimi měla požírat i hlasy dětí. Tak vznikla idea mnohohlasé améby, která se neustále rozšiřuje,“ vysvětluje režisér Josef Kačmarčík.
„Abychom měli dostatek hlasů pro naplnění této koncepce, oslovili jsme děti z Dismanova rozhlasového dětského souboru a studenty z Vyšší odborné školy herecké a nahráli jsme s nimi spoustu vět, šepotů, zvuků a dechů, které jsme následně se skladatelem a hudebním designerem Jakubem Ratajem vrstvili na sebe a spojovali s hudbou.“
Při tvorbě zvukového designu a hudby se tvůrci snažili akcentovat optiku hlavní postavy: Veronika vnímá reálný svět jako šedivý, nudný a plný problémů a Okraj naopak jako místo naprostého štěstí. Okraj je proto plný zvuků, hlasů,neustále v něm hraje hudba a vše je kouzelné.
„Oproti tomu v reálných scénách jsme hudbu nepoužívali téměř vůbec a tvořili jsme je daleko realističtěji. Včetně zvuků, jako je například vrzání židle, a dlouhých pauz,“ dodává Kačmarčík. Pohádka Kláry Vlasákové otvírá nepříjemná témata, o nichž se s dětmi často nemluví.
Nepříjemná témata dětství
„To, že se těmto tématům budeme vyhýbat, neznamená, že najednou zázračně zmizí. Naopak. Děti se budou stále potýkat se smrtí někoho blízkého, rozvodem rodičů nebo tíživou sociální situací. Myslím, že tvorba pro děti by měla tyto situace brát v potaz,“ uvažuje autorka.
„Všichni potřebujeme nacházet v literatuře, filmu nebo právě v rozhlasových hrách odraz věcí, které sami řešíme. Navíc dětství není žádné idylické období oproštěné od problémů. To jen v dospělosti o tom tak někdy rádi přemýšlíme.“
Klára Vlasáková už pro Český rozhlas napsala například hru pro děti zpracovávající téma smrti Valentýnův první den na Zemi anebo četbu o dětské kyberšikaně Po tom, co Aneta zmizela.
Lit.: Pokorný, Milan: Komentář k rozhlasové pohádce Mlhovina. In web ČRo Ombudsman, 11. květen 2020 (podnět + odpověď ombudsmana). – Cit.: Český rozhlas nemůže rezignovat na své poslání přinášet nové impulzy i v oblasti rozhlasových her s problematikou dětí a mládeže.
Vážený pane doktore,
jsem posluchačem Dvojky a kromě hudebního výběru – nesmírně fádního a omezeného – jsem spokojen. Vedu k tomu i děti. Pohádka vysílaná 3. 5. na Dvojce, to byl snad omyl, ne? Někdo přehodil paměť? Naše vnučka se doslova vyděsila. Chápu snahu najít nové pohádky a témata, ale snad se zde někdo jen spletl.
Děkuji.
J. B.
_______________________________________________________________________
Vážený pane magistře,
děkuji Vám za kritický komentář hry pro děti Mlhovina. Záměrně jsem uvedl žánr rozhlasové hry pro děti, i podle názoru dramaturgyně Zuzany Vojtíškové je namístě nemluvit zde o pohádce. A zde jsme asi u jádra problému. Poté, co se na četná přání posluchačů v sobotním odpoledním čase na Dvojce začaly vysílat rozhlasové hry ze zlatého fondu Českého rozhlasu, nemají hry pro mládež svůj speciální čas. Je to i důsledek dlouhodobého trendu – tato posluchačská skupina Dvojku nevyhledává. Český rozhlas však nemůže rezignovat na své poslání přinášet nové impulzy i v oblasti rozhlasových her s problematikou dětí a mládeže, výsledky své práce pak představuje v čase tradičně určeném pro pohádku.
Ve hře samotné neshledávám zásadnější pochybení. Trendy problémové prózy pro dětské a dospívající čtenáře u nás i v zahraničí jsou jednoznačné – padají dřívější tabu, děti a mladí lidé přestávají být chráněni před těžkostmi světa, naopak, lze pozorovat tendenci předložit tyto problémy čtenáři (posluchači) a inspirovat jej k úvaze, jak by se na místě literární postavy zachoval on sám. Autoři se nevyhýbají rozvodům rodičů, vážné nemoci v rodině, toxikomanii, postiženým sourozencům a dalším jevům, které bohužel k životu patří. Téma smrti otevřela ve světové literatuře Astrid Lindgrenová slavnou knihou Bratři Lví srdce a od sedmdesátých let minulého století se toto téma objevuje v nových a nových variantách. Hra pro děti Mlhovina je jednou z nich. Dívka se zde musí vyrovnávat se smrtí matky a zároveň s přijetím nové otcovy přítelkyně, ale toto téma je pojednáno citlivě, přináší dětským posluchačům možnost ztotožnit se s prožíváním hlavní hrdinky (třeba právě ohledně rozchodu rodičů a přijímání nového partnera jednoho z rodičů).
Jak uvedla dramaturgyně Zuzana Vojtíšková, s níž jsem tuto věc konzultoval, Klára Vlasáková je zkušená autorka, která působí jako dramaturgyně v Centru pro děti a mládež České televize, takže zná potřeby cílové skupiny.
Je možné, že Vás a Vaši vnučku neoslovila atmosféra navozená režijní koncepcí, to se samozřejmě může stát. Těžko říci, co je příčinou Vašeho rozladění. Soudím ale, že tím hlavním je zklamané očekávání: místo klasické pohádky se vysílala problémová hra pro mládež, jak jsem uvedl na začátku. Tohoto problému jsem si vědom, hovořil jsem o něm s šéfredaktorem Dvojky. Znovu toto téma otevřu, inspirován Vaším dopisem.