Jan Weiss. Fantastický příběh o záhadné ženě. Dramatizace Lya Říhová. Dramaturg Miroslav Stuchl. Režie Alois Kachel.
Osoby a obsazení: Bianka (Milena Asmanová), Braselli (Miluše Dreiseitlová), Celestyn (Přemysl Matoušek), Arthur (Karel Vochoč), Giakomo (Alois Müller) a další.
Nastudovala Ostrava v roce 1971. Premiéra (?) 13. 8. 1971 (Praha, 22:35 h.; 30 min). Repríza 17. 5. 1982 (Vltava, 11:30 h.); 16. 7. 1993 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 7. 4. 1994 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Příběhy; 23. 2. 1998 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 16. 8. 2000 (ČRo 2 Praha, 20:04 h.); 25. 7. 2001 (ČRo 2 Praha, 20:04 h.); 25. 8. 2005 (ČRo 3 Vltava, 8:30 h.) v cyklu Malá letní abeceda; 24. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet.
Lit.: Kratochvílová, Dagmar: Motivická výstavba vybraných dramat Jana Weisse (Tři sny Kristiny Bojarové, Usnul komediant.. a Purpurové schodiště). Brno: Masarykova univerzita, 2013 (bakalářská diplomová práce).
Lit.: anonym: Jan Weiss: Dáma s dvěma hlavami. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (článek). – Cit.: Doménou spisovatele Jana Weisse byl svět fantastické prózy. Od konce dvacátých let minulého století, kdy Weiss debutoval sbírkami povídek Barák smrti a Zrcadlo, které se opožďuje, bylo zřetelné, že do české literatury vstoupil autor nevídané obrazotvornosti. Jeho povídky často ještě zachycovaly jeho zkušenosti z první světové války, kterou prožil v děsivých podmínkách ruského zajateckého tábora, ale ostatní byly zasazeny do světa snové fantazie, který se však v mnoha reáliích blížil reálnému světu a životu lidské společnosti. Obrat k fantastické próze vrcholil v roce 1929 v románu dům o Tisíci patrech, ironickém podobenství rozvráceného světa, v němž vládne krutá diktatura.
Povídku Bianca Brasseli, dáma se dvěma hlavami zasadil Weiss do prostředí pouťového panoptika. V příběhu, který má na konec svoje technicky racionální vysvětlení, se však znovu vrací ke svému oblíbenému tématu snu jako nevysvětlitelnému odrazu našich duševních pochodů.
Uvedeno: 1994
Komentář by rickie — 17. 12. 2005 @ 23:54