Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 8. 2018

Těžko ju ochočit… (2017)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:11

Beatrix Křížová. Minutová hra. Pokračování příběhu lišky Bystroušky. Pohled do janáčkovské kuchyně. Zvukový mistr Jitka Kundrumová. Zvuková spolupráce Ondřej Gášek. Produkční Radka Tučková. Režie Petr Vodička. Dramaturgie Kateřina Rathouská.

Osoby a obsazení: Leoš (Arnošt Goldflam) a hajný (Zdeněk Velen)

Natočeno 2017. Repríza 12. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:51 h) k 90. výročí úmrtí Leoše Janáčka.  K poslechu zde.

Text hry:

Šumění lesa.

Hajný: Mistře, tudy…

Janáček: To se dychá. Podivejme, stopy jelena, v koruně stromu datel…

Hajný: Mistře –

Janáček: Veverka. A tu v trávě cvrček. Kobylka. Komár. A tuhle skokanek malinky! Jak je les divukrasny!
 
Hajný: Mistře, dívejte se, tu majo lišky noru!

Janáček: (zvuky lišky) Podivejme. Liška! Kožíšek huňaty! Ta je?! Možu na ňu sahnut?

Hajný: Pozor. Ať vas nepokoše.

Janáček: No pojď. Pojď, pojď…

Hajný: Nesahejte na ňu.

Janáček: (liška ho kousne) Jáu! To boli.

Hajný: Potvoro jedna! Huš!

Janáček: Ne! Nechajte ju, pane hajny. Neokřikujte ju… Je nezkrotna… (zasní se) … Jako žena… Těžko si ju ochočit. … Jako Kamilku.
(znovu se zamyslí, hloubavě, povzdychne si)
Na ja, žena … žena ma byt taká… svobodná… nepodmanitelna. Nebyt kura ukňoraná, (objevitelsky) ale liška! A přece ju každé nenávidí, že zabiji ty hlupe slepice, co enom posluchajó kohuta a sedi na vajcach.

Střih – premiéra v brněnském Národním divadle, listopad 1924. 

Slepice: My pracujem, snášíme! Trp! My snášíme, pracujem! Trp, však zaslóžíš! My snášíme pracujem! 

Kohout: Jen snášejte, já pomožu! 

Bystrouška: Hleďte sestry, jakého máte vůdce! Chce vás pro svoje choutky, za to bere žold od člověka. Družičky! Sestřičky! Odstraňte staré řády! Stvořte nový svět, kde budete rovným dílem sdílet radosti a štěstí. 

Slepice: Bez kohóta?

***

Lišák: Chodíváte často na palouček?

Bystrouška: Mezi půlnocí a jednou. Nemám přítele, tož chodím sama. Nikomu nedovolím, aby mne doprovázel!

Lišák: Jste ideál moderní ženy!

*** 

Žabáček: Totok nésem já – totok beli dědóšek. Oni mně o vás ve-ve-vekládali…

Janáček: (melancholicky, tesklivě) Les. Přiroda. … Tam nic nekonči. To mi zahrajte, až umřu.

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress