Karel Vodák (= František Pavlíček). Rozhlasová hra z prostředí vesnice. Režie Alena Adamcová.
Osoby a obsazení: děda Petránek alias Vejř (Otomar Korbelář), vedoucí farmy v Podhájí (Bohumil Švarc), předseda JZD Martinovice (Svatopluk Skládal), Eva (Miroslava Slávka Špánková Hozová), Jára, traktorista (Jiří Havel), krmička (Mirka Hajská), veterinář (Karel Urbánek), primář (Josef Patočka) a sestra (Jana Vychodilová).
Natočeno 1976. Premiéra 25. 10. 1975 (Vltava, 15:30 h.). Repríza 17. 7. 1976 (Vltava); 8. 10. 1977 (Praha, 19:15 – 19:45 h.).
Lit.: anonym: Návštěvní den pro Lojzíka. In Rozhlas 43/1975 (13. 10. 1975), s. 4 (článek). – Cit.: V rozmezí jednoho měsíce mají rozhlasovou premiéru dvě hry Karla Vodáka. V září to bylo Místo na slunci (v přehlídce rozhlasových her), a teď Návštěvní den pro Lojzíka.
Karel Vodák nejen rozšiřuje, ale také obohacuje řady autorů píšících pro rozhlas. Píše o současné vesnici — což je pro dramaturgii i široký okruh posluchačů velmi ceněná skutečnost, a přitom jeho povolání ho přivádí do stálého kontaktu s prostředím, charakteristickými postavami i figurkami, takže si nemusí nic, jak se říká, cucat z prstu. Pouhá znalost prostředí by mu pochopitelně nebyla nic platná, kdyby nebyla doprovázena schopností vyjádřit poznatky a zážitky kultivovanou literární formou. A v případě K. Vodáka jde o talent velmi sympatický. Píše živý, hovorový a přitom kultivovaný dialog bez naturalismů a popisností, kterými se jiné rukopisy jen hemží. Má fabulační fantazii i smysl pro výstavbu příběhu a lehkým, komediálním žánrem dovede vyjádřit I závažnou a aktuální myšlenku.
V Místě na slunci se například jedná o to, že v době, kdy je nezbytné co nejintenzivněji využívat půdu a maximálně zvyšovat zemědělskou produkci, by člověk neměl opomíjet důsledky své činnosti pro krajinu a životní prostředí, ve kterém žije.
Návštěvní den pro Lojzíka je lehčí, komediální pendant k této hře. Hlavní postava je děda Vejr, znalec, chovatel a milovník koní, který rozehraje intriku, aby zachránil pro sebe i pro družstvo krásného hřebečka, jehož má nade všechno rád. Jeho intrika je pěkně potřeštěná, ale sympatická, protože je to čin veskrze dobrého člověka, jemuž je práce smyslem života a který je veden nejlepším úmyslem. Lidská a občanská hodnota dědy Vejra nakonec ovlivní i vyřešení pře’ o hřebečka Lojzíka, a tato malá komedie je tedy i určitým obrazem nových lidských vztahů, které se postupně zrodily na našem venkově.
Lit.: -hj- Rozhlas: Chvíle příjemných prožitků. In Rudé právo, 23. 7. 1976, s. 5 (článek).
