Wolfgang Kohlhaase. Rozhlasová hra oceněná na Prix Italia v roce 1977. Přeložil Vladimír Merhaut. Hudba Zdeněk Šikola. Technická spolupráce: zvuk Zdeněk Škopán, záznam a střih Iva Novotná, zvukové efekty Dagmar Podlešáková. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Petr Adler.
Osoby a obsazení: Lodek (Josef Somr), Grünstein (Martin Růžek), Řek (Zdeněk Řehoř), ředitel věznice (Josef Větrovec) a dozorce (Antonín Hardt).
Natočeno v roce 1977. Repríza 11. 9. 1980 (Vltava, 21:30 h.); 21. 2. 1993 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 17. 7. 1993 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.); 7. 12. 1993 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.). Obnovená premiéra 17. 3. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:40 h.; mono). Repríza 21. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: Hra německého scenáristy, režiséra a spisovatele Wolfganga Kohlhaase Grünsteinova varianta získala v roce 1977 nejvyšší ocenění prestižního festivalu rozhlasu a televize Prix Italia. Děj hry se odehrává ve Francii, kde v roce 1939 hledali útočiště utečenci před fašismem z celé Evropy. Francie však řadu z nich ze strachu před Hitlerem internovala. V pařížském vězení se tak sejdou tři muži rozdílných osudů a charakterů: hamburský námořník Lodek, polský žid Grünstein a Řek z Korfu. Nekonečné dny za zdmi cely si krátí vzpomínkami a hrou v šachy. (anotace)
Lit.: jv: Wolfgang Kohlhaase: Grünsteinova varianta. K připravovanému pořadu. In Rozhlas /1978 (), s. 4 (článek) – Cit.: Píše se rok 1939. No celou Evropu tíživě doléhá dusná atmosféra války. Tisíce lidí opouštějí svou práci, své rodiny, svou vlast. Jejich dosavadní jistoty vzaly za své. A právě v této době se v jedné francouzské věznici setkávají tři vézftové různých národností.
Tito tři emigranti, hamburský námořní kapitán Lodek, polský Žid Grünstein a řecký kuchař z Korfu, jsou hlavními představiteli rozhlasové hry německého dramatiku Wolfganga Kohlhaaseho Grünsteinova varianta, která byla v loňském roce odměněna první cenou na XXIX. ročníku rozhlasové a televizní soutěže Prix Italia 1977 v Benátkách.
Tehdejší francouzská vláda ani zdaleka nesplnila naděje, jež do ní vkládaly tisíce emigrantů, kteří se do Francie uchylovali, její kapitulantská politika se projevovala i v postoji vůči demokratům, kteří zde chtěli najít útočiště. A tak skončili ve vězení i tři hrdinové Kohlhaasovy hry.
Ve vězeňské cele tráví nekonečné dny, čekají na svůj osud a z jejich debat postupně poznáváme jejich dosavadní životní osudy. Nejvýraznéjší postavou je německý námořník Lodek, uvědomělý antifašista. Svůj dočasný pobyt ve vězení se snaží nepřijímat pasivně, neustále usiluje o to, aby se z vězení dostal. Jeho aktivní postoj k životu a úsilí nepropadnout malomyslnosti je ve hře symbolizováno tím, že prázdné hodiny ve vězeňské cele naplňuje aktivní činností. Ze zbytků chleba vyrobí šachové figurky a naučí hrát šachy svého spoluvězně, polského Žida. Tím dostává jejich život, plný nejistoty a očekávání, jakýsi smysl a řád.
Na tomto pozadí máme možnost poznat nejen životní osudy těchto tří, tak zcela rozdílných lidí, ale i jejich názory, v nichž je obsažena i osobní zkušenost zároveň s kritikou monarchie, buržoazního byrokratismu i fašismu.
Lit.: Velíšek, Martin: Wolfgang Kohlhaase: Grünsteinova varianta. Tragikomedie nejen o třech vězních a hře v šachy. In web ČRo 3 Vltava, 21. 9. 2025 (článek). – Cit.: Sejde se Řek, Polák a Žid… Mohl by to být začátek anekdoty, kdyby se ti tři nesešli v jedné cele a nepsal se rok 1939. Josef Somr, Martin Růžek a Zdeněk Řehoř v tragikomedii nejen o hře v šachy. (…)
Těsně před vypuknutím války byla Francie útočištěm mnoha lidí, kteří utíkali před fašismem. Úřady ale řadu z nich nechali intervenovat. Do této pasti spadnou i tři naši hrdinové, a to přestože současnou mezinárodní situaci zcela ignorují.
Řek, který touží se znova setkat s německým císařem, polský lodní kapitán, který odmítl spolupráci s tajnou policií, a židovský řezník, který přijel do Paříže vyřizovat pozůstalost po vzdáleném strýci. Nekonečné dny za zdmi cely si krátí vzpomínkami a hrou v šachy. Hra získala v roce 1977 nejvyšší ocenění prestižního festivalu Prix Italia.
Wolfgang Kohlhaase byl jedním z nejvýznamnějších scenáristů NDR. Respekt si udržel i po sjednocení Německa. „Pokud jste vyrůstali v NDR, nemohli jste jeho filmy ignorovat,“ napsal o něm režisér Andreas Dresen. V jednom rozhovoru Kohlhaase řekl, že ho v tvorbě zaujala pouze dvě témata – každodenní život a dobové pozadí jeho dětství. Tedy válka.
Jeho první filmy, které natočil převážně se svým přítelem Gerhardem Kleinem, byly založeny na stylu italského neorealismu. Sociální drama Berlín – Ecke Schönhauser s Ekkehardem Schallem v hlavní roli rebelujícího herce bylo dokonce obviněno z „příliš velkého ústupku“ neorealismu a z příliš negativního pohledu na současnost. Kohlhaase pracoval pro film i po roce 1990. V roce 2011 obdržel od Německé filmové akademie cenu Lola za celoživotní dílo.