Petr Hudský. Minutová hra. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Ladislav Železný. Produkce Radka Tučková. Odborná spolupráce na pořadu Jaroslav Čechura. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Karel (Petr Lněnička), Pobočník (Matěj Vejdělek), Divák (Dan Kranich), Divák (Kryštof Bartoš) a Divák (Vít Roleček).
Natočeno v roce 2016. Premiéra 15. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:27 h.) k 700. výročí narození Karla IV. Repríza 29. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:40 h). K poslechu zde.
Text hry:
Itálie, 1350. Rytířský turnaj, křik diváků, dusot kopyt, srážka dvou rytířů, pád z koně, Karlův výkřik bolesti.
Divák: (spokojeně) Slušná rána… Tomu říkám turnaj!
Pobočník: (naléhavě)Ranhojiče! Honem ranhojiče!
Křik diváků se pomalu ztrácí. Pobočník přichází za Karlem do komnaty.
Karel: (huhlá) Jak to vypadá? (Karel mluví těžce, huhlá, ale rozumíme mu.)
Pobočník: Měl jste veliké štěstí, Veličenstvo.
Karel: (huhlá) Štěstí?! Nemůžu mluvit… nemohu se hýbat…
Pobočník: Máte sice zlomenou čelist, šest zubů pryč, otřes mozku, poraněnou páteř, ale žijete.
Karel: (huhlá) Uzdravím se?
Pobočník: Pokud to bude vůle Hospodina.
Karel: (huhlá) Zjistili, kdo doopravdy jsem?
Pobočník: Ne, vaše inkognito zůstalo zachováno. Všichni si myslí, že jste jeden z mnoha rytířů, kteří se dnešního turnaje zúčastnili.
Karel: (huhlá) A tak to musí zůstat. Odvezte mě do Čech, na Bezděz, tam je hezky. Ale tajně, nikdo to nesmí vědět.
Pobočník: A co řekneme lidem? Určitě budete nějaký čas stonat.
Karel: (huhlá) No, hlavně ne, že jsem dostal po hubě na turnaji. Pusť fámu, že se mě pokusili otrávit. To vzbuzuje lítost a sympatie.
Pobočník: Máme popravit nějaké traviče? Někoho už bychom našli a přiznání by nebyl problém…
Karel: (huhlá) Ne, je to moje blbost. Zasténá. Hergot, mon Dieu, (Madona)… to je bolest, to je bolest… Trošku se mu uleví: Hlavně, aby se to nedozvěděl papež. On mi ty turnaje vyčítá už pár let, proto jezdím tajně. Psal mi, že je to nedůstojné krále a taky že se nevhodně oblékám…
Pobočník: Opravdu?
Karel: (huhlá) No jistě. Prý je mé oblečení příliš krátké a úzké… Ještě do módy nám bude mluvit. Připouští: Ale myslí to dobře. Já ho znám z Francie, učil mě. To ještě nebyl Kliment VI., ale Pierre de Rosieres. Jeden z nejvzdělanějších a nejmoudřejších mužů, co jsem kdy poznal. Ten mi vždycky říkával: Karle, ty to dotáhneš daleko, ty jsi hlava otevřená. Povzdechne si. To teď jsem… doslova.
Pobočník: To sroste, Veličenstvo.
Karel: (huhlá) A já mu, z legrace, říkal to samé. Když já, tak vy taky. No… a pravdu jsme měli oba, on papež, já král… Kdo by si to pomyslil…
Pobočník: Možná brzy císař.
Karel: (huhlá) Měl bych ho poslechnout. Nemáme teď mezi sebou nejlepší vztahy, ale v tomhle má pravdu. Vroucně: Pane Bože, jestli se uzdravím, slibuji, že s turnaji je konec.
Pobočník: To i jestli se neuzdravíte…
Karel: (huhlá) Nech si to. Radši jdi zařídit ten Bezděz. Ale diskrétně.
Pobočník: Spolehněte se, Veličenstvo…
Karel: (huhlá) Nejmenovat! Říkám diskrétně