Jiří Šotola. Rozhlasová hra s námětem z oblasti ideologického boje – r. 1886. Zvuk Václav Ježek. Záznam a střih Vlasta Kraftová. Asistent režie Ladislav Daneš. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Petr Adler.
Osoby a obsazení: Altgeld (Jaroslav Konečný), Altgeldová (Eva Wimmerová), Oglesby (Jiří Samek), Gary (Jan Gross), Shaeck (Milan Rybák), Wallerová (Jarmila Derková), Schwab (Ivan Gübel), Fielden (René Přibil).
Nastudovala Plzeň v roce 1983. Premiéra 1. 5. 1983 (Vltava, 20:00 – 20:46 h; 43 min.). Repríza 1. 5. 1984 (Praha, 15:30 h.); 3. 5. 1986 (Praha, 20:00 – 20:50 h).
Pozn.: Nominace na 5. ročník Prix Bohemia Plzeň (12. – 16. 9. 1983).
Lit.: jh: Jiří Šotola: Chicago. In Rozhlas 18/1983 (19. 4. 1983), s. 4 (článek). – Cit.: Chicago je třetí rozhlasovou hrou básníka, prozaika a dramatika Jiřího Šotoly (předcházely Svoji jsou svoji a Nejlepší pérák pod sluncem). Všechny jsou tematicky závažná a formálně zralá díla, která znamenají výrazný přínos tomuto odvětví dramatické tvorby v posledním desetiletí.
Problematika hry Chicago vychází z událostí, které se staly 4. května 1886 a vešly do dějin dělnického hnutí a boje za sociální pokrok a spravedlnost. V tehdy prudce se vzmáhajícím Chicagu se na Senném trhu konal tábor lidu na protest proti nesnesitelným životním a pracovním podmínkám. Když proti dělníkům zasahoval oddíl policie, došlo k výbuchu bomby, při němž zahynulo několik policistů, a potom ke střelbě do davu. Následovalo zatýkání dělnických předáků a po monstrprocesu bylo sedm osob odsouzeno k smrti; dvěma byl trest změněn v doživotní žalář, jeden spáchal v cele sebevraždu a zbylí čtyři byli 11. listopadu 1887 oběšeni. Na paměť těchto událostí se v roce 1889 Mezinárodní dělnický kongres v Paříži usnesl každoročně slavit 1. máj jako mezinárodní manifestaci pracujících.
Hra Chicago není přímým obrazem těchto událostí, ale vrací se k nim v úvahách a vzpomínkách muže jménem John P. Altgeld. Altgeld byl Američan německého původu, dělník, později významný veřejný činitel a politik. Byl příslušníkem demokratické strany a upřímným vyznavačem klasických jeffersonovských a lincolnovských demokratických idejí. Šest let po chicagských událostech byl zvolen guvernérem státu Illinois, a protože už předtím měl o regulérnosti procesu pochybnosti, pustil se záhy po svém nástupu do úřadu do nového vyšetřování. Pochopitelně zjistil, že tehdejší výbuch bomby byl policejní provokací, že obžaloba byla vykonstruována, proces zfalšován a že došlo k justiční vraždě.
Autor hry však není zaujat jen pravdivou rekonstrukcí historických událostí, ale především sleduje vnitřní drama guvernéra Altgelda, poctivého demokrata, přesvědčeného, že jen pravda, ať je jakkoli trpká, může posloužit společnosti, ve které žije, a že tuto společnost tuto pravdu nezbytně potřebuje. Osudné zklamání tohoto člověka spočívá v tom, že si nakonec uvědomí marnost svého úsilí, i když svůj spor vyhrál. Jeho čin zůstal osamoceným gestem, protože ideály buržoazní demokracie byly v jeho době už dávno mrtvé a dravý nástup kapitalismu potřeboval demokratický ideál už jen jako ozdobu. Praxe však už byla docela jiná a Altgeld se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Útlak dělnictva dostal vzápětí ještě drastičtější podobu, prezident Cleveland poslal proti stávkujícím dělníkům u Pullmana vojsko, Altgeld sám nebyl podruhé zvolen a rozčarován odešel z politické scény. Zemřel v roce 1902.
Hra je postavena na proudu monologického vyprávění Johna P. Altgelda, které je samo o sobě skvělým příkladem autorovy literární brilance a myslitelské poctivosti. Z tohoto proudu odbočují dramatické epizody charakterizující jednotlivé, nejzajímavějšl fáze Altgeldova pátrání po pravdě nedávných událostí. Jsou tu rozhovory s příslušníky mocenského a soudního aparátu, svědky i oběťmi, které v úsporných zkratkách vytvářejí pozadí, z něhož vyrůstá drama hlavní postavy. Rozhlasovou hru Chicago nastudoval režisér Petr Adler v krajském studiu v Plzni s herci Divadla J. K. Tyla. V hlavní roli má příležitost ukázat své pozoruhodné charakteristické umění přední člen tohoto souboru Jaroslav Konečný.