Zdeněk Jirotka. Rozhlasová groteska. Inspice Eduard Kašpar. Režie Jiří Vasmut.
Osoby a obsazení: Mudroch, milionář (Rudolf Deyl II.), podvodník zvaný Kardinál (Vladimír Řepa), podvodník zvaný Sklíčko (Antonín Zíb), Šimek, třetí podvodník (Stanislav Neumann).
Natočeno 1942. Premiéra 15. 12. 1942 (Praha, 20:45 h.). Repríza 29. 6. 1945 (Praha III – 21:00 – 21:50 h.; 50 min.).
Lit.: skp: Komika vážné tváře. In Týden rozhlasu 50/1942 (12. 12. 1942), s. 4 (článek). – Cit.: Mezi rozhlasové autory, kteří přinesli svůj osobitý projev a vypracovali si zvláště výrazný styl, patří především Zdeněk Jirotka, jehož veselohru „Hloupý milionář“ uslyšíte v prvém provedení z Prahy v úterý, dne 15. prosince večer v režii Bohude Hradila. V ní poznáte znovu studený humor Jirotkův s komikou faktů, který při jejich líčení se nezalyká smíchem, ale příhodu vám podává se samozřejmostí a jen s úsměvem v tváři. V „Hloupém milionáři“ jde ve stopách obou svých předchozích veseloherních prací, vysílaných již Prahou. — V únoru 1941 to byla napínavá groteska „Zmizení Karla Poplety, která usilovala se zdarem udržet posluchače v zábavné a napínavé nejistotě, aby nakonec padl jako rozuzlení komický triumf. — Před tím již v prosinci roku 1940 byla provedena v rozhlase jeho prvotina, nevelká groteskní hříčka „Agentura pro všecko“, v níž ukázal Jirotka napoprvé živý smysl pro rozhlasové potřeby jak volbou námětu, tak technikou. — Stranou jeho veseloherní práce stojí pak hra vážného charakteru „Zpátky k pramenům“ (z listopadu 1941) z venkovského života.
Jeho „Hloupý milionář“ patří tedy do oblasti her humoristických či groteskních. A jako v ostatních, i zde si volí Jirotka podklad anekdotický příběh a věren svému literárnímu typu dbá, aby navozenou a stupňovanou situaci zvrátil rázně a nečekaně – ba začasté, aby jí obrátil na ruby. Nelibuje si tu v komice, která by vyplývala z budování nových a nových zápletek, omezuje se tu na jedinou zápletku a z té těží dialogicky a charakterově. Ne tak v osnově, ale v groteskně stavěném dialogu je originalita tohoto autora, který si oblíbil strohý humor, takovou komiku vážné tváře, při tom nenásilnou a neurážející. Právě proto jsou jeho hry, zdánlivě prosté, pro režiséra a nesnadné, má-li komika, jež je v nich obsažena, vyplynout a zapůsobit. Možná Jirotkovy hry svou originální působivostí patří k jedněm z nejlepších prací české hlasové dramatiky.
Zdeněk Jirotka je vám všiak jako osvědčený rozhlasový pracovník znám nejen zmíněnými hrami, ale i řadou humorných feulleitonů a pak i rozhlasovými referáty o nových knihách v pořadech „Česká kniha“ a „Z literárního světa“. Již před tím byl čtenářům časopisů znám svými povídkami i kursivkami v denním tisku.
Lit.: č-k: Rozhlasová groteska Zd. Jirotky. In Za svobodné Československo 165/1945 (1. 7. 1945), s. 3 (recenze).
