Jindřich Fairaizl. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Kramoliš (Lubor Tokoš), hajný (Rudolf Hrušínský st.), hlas (Pavel Soukup), matka (Marie Rosůlková).
Natočeno 1988. Premiéra 7. 6. 1989 (Praha, 19:15 h.; 56 min.). Repríza 28. 8. 1989 (Plzeň, 16:00 – 17:00 h.) v cyklu Prix Bohemia 1989; 20. 3. 1990 (Vltava, 13:00 h.); 2. 6. 1993 (Vltava, 22:00 h.); 7. 9. 2001 (ČRo 3 Vltava, 0:05 h.) v cyklu Hry noci.
Hra získala hereckou cenu pro Lubora Tokoše na Prix Bohemia Radio.
Pozn.: „Metaforická komorní hra o zodpovědnosti člověka za každou fázi svého života, o návratu člověka k sobě samému, k prapůvodním zdrojům pravého štěstí“ (Josef Hlavnička). Mýtus poctivého a zarputile neúnavného lidského usilování končí tragicky ve chvíli, kdy je konečně dovršeno úspěchem. Některé prameny udávají jako rok natočení 1989.
Lit.: jh: Balada o čekání v podzimní trávě. In Rozhlas 24/1989 (29. 5. 1989), s. 4 (článek).
Lit.: Štěrbová, Alena: Rozhlas a slovesné umění II. Olomouc, Univerzita Palackého, 1991.
Vadlejchová, Ivana: Tragické hledání poctivosti. In Scéna 16/1989, s. 3 (recenze). – Cit.: Rozhlasové vysílání nabídlo na stanici Praha premiéru původní hry Jindřicha Fairaizla, která je jeho třetí rozhlasovou hrou.
V BALADĚ O PODZIMNÍ TRÁVĚ se Jindřich Fairaizl vyjádřil symbolickým příběhem s reálným, i když občas metaforickým jazykem. Životním posláním starého lamače kamene Kramoliše se stane dlouhý zápas se zemí o vodu, o studnu, se kterou je život v kamenitém kraji snazší, šťastnější. Posvěcující smysl dobývání se však v čase změnil vlivem tragických událostí v rodině. Dnes, se rve o vodu, aby dokázal, že je „poctivej chlap“. Vítězstvím nad přírodou a tím i nad sebou, však zároveň končí život.
Fairaizl se dotýká tragické viny, kterou nechápe fatalisticky, ale jako prohřešek na charakteru člověka, na jeho poctivosti v určité životní fázi. Ukazuje, že následky lidských činů trvají a účet je splatný.
Epický tvar balady se promítá do vyprávěcích částí Kramolišova vnitřního hlasu a též v Kramolišově projekci do vnějšího světa v dialogu s hajným Rožkem, bodrým venkovanem. Nahluchlá matka představuje skřehotavým hlasem hrozbu smrti, jejíž skrytá přítomnost již od začátku Kramoliše provází. Sestup do studny v závěru strhne zájem posluchače, neboť se zde postava ocitá v akci, která ve vyprávěcích částech trochu chybí. Smrtící hřeb v podzimní trávě, který číhá na další oběť, symbolicky vyjadřuje trest za lidské omyly, které mohou být i nepoctivé.
Hru nastudoval Jiří Horčička s citem pro její aktuálnost. Drsný hlas Tokošova lamače skvěle kontrastoval s lidsky vlídným projevem Rudolfa Hrušínského jako Rožka. Marie Rosůlková propůjčila hlas Matce, Pavel Soukup byl dramatickým Hlasem hrdiny.
Rozhlas v tomto díle přinesl závažnou problematiku odpovědnosti a poctivosti v životním jednání. Fairaizlova balada s tragickým patosem předkládá otázku odpovědnosti a viny.