Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Překlad a dramatizace Vladimír Horáček. Hudba František Hrdlička. Rozhlasová úprava a režie Jan Strejček. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Rozhlasové prvovedení Jiří Hesoun.
Osoby a obsazení: kníže Lev Nikolajevič Myškin (Vladimír Šmeral), Parfen Rogožin (Oldřich Lukeš), Nastasja Filipovna (Antonie Hegerlíková), Aglaja Jepančinová (Jiřina Švorcová), Gavrila Ardalionovič Ivolgin (Gustav Nezval), průvodce (Karel Houska).
Natočeno 1958. Premiéra 15. 1. 1959 (Praha III, 20:30 – 22:30 h.). Repríza 1. 11. 1963 (Československo II, 19:40 h.); 2. 1966 (Praha, 20:00 h.). Obnovená premiéra 7. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky ke 200. výročí narození autora.
Lit.: anonym: Rozhlasová premiéra Idiot. In Československý rozhlas a televise 3/1959, s. 9 (anotace). – Cit.: „… Dr. Vladimír Horáček se soustředil na vnitřní linu příběhu knížete Myškina – „idiota“ – a vložil do ní základní důraz na Dostojevského humanismus. Aniž zastřel tragickou tíži Dostojevského myšlenek, rozezněl i jeho prostotu, lidskost a víru v mravně čistého člověka. Ukázal, kterak Dostojevskij mistrně odhaluje rozervané duše smetánky i spodiny ruské společnosti minulého století, která se s upřímností nesnášela – až k smrti. V naší dramatisaci vystupují jen některé postavy z románu; ty, které dramatizátor nezbytně potřeboval k vysledování příběhu knížete Myškina. O ostatních se pouze zmiňuje vypravěč-průvodce, který nám líčí události mezi jednotlivými scénami a zároveň vstupuje do děje mezi jednající postavy jako nepojmenovaná osoba.“
Lit.: Venclová, Renata: Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Příběh dobráka, který naivně věří, že může zachránit svět. In web ČRo 3 Vltava, 7. listopad 2021 (článek). – Cit.: I když nenapsal žádné drama, bývá Fjodor Michajlovič Dostojevskij často považován za jednoho z největších dramatiků 19. století. Vedle Antona Pavloviče Čechova je totiž právě on nejčastěji uváděným ruským autorem na světových jevištích. (…)
Důvodů, proč Dostojevského dílo láká další generace tvůrců ke stále novým adaptacím, je jistě mnoho: neobyčejně plasticky vymodelované postavy vybavené nejednoznačnou psychologií, hraniční situace, v nichž jsou nuceny se rozhodovat, schopnost autora vyvolat ve čtenáři a divákovi pocit, že na jednání postav závisí víc než jen vyústění příběhu, že skrze ně sleduje věčný zápas lidstva o vítězství soucitu nad nenávistí, osvíceností nad temnotou, dobra nad zlem.
Jeho romány jsou čisté tragédie. A protože se dnes tragédie téměř přestaly rodit, nahrazují dramatizace Dostojevského dnešní velkou tragédii. Pavel Janoušek (Rozměry dramatu, Panorama 1989)
Román Idiot vydal Dostojevskij v roce 1869. Hlavním hrdinou je mimořádně citlivý a nezištně dobrý kníže Lev Nikolajevič Myškin, který se po dlouhém léčení v cizině vrací zpět do Ruska. Nadaný schopností vidět a probouzet v každém člověku to dobré, zasáhne osudově do životů několika svých bližních. Jeho snaha pomoci těm, které miluje, však vyústí v tragédii, jíž Myškin nedokáže zabránit.
Komorní dramatizace Vladimíra Horáčka, připravená z vlastního překladu, vznikla v roce 1957 pro Divadlo na Vinohradech (tehdy Ústřední divadlo československé armády) jako zájezdová inscenace. Pětici románových figur doplňuje postava průvodce, který promlouvá jak z pozice vypravěče, tak i některých nepřítomných postav. Divadelní představení režíroval Jan Strejček, který také v roce 1958 nastudoval rozhlasovou verzi. Využil v ní obsazení zájezdové inscenace, v níž se alternovalo hned několik členů vinohradského souboru. (…)