Karel Tachovský. Rozhlasová hra. Hudba Jiří Smutný, řídí autor. Zvuk Libuše Podlešáková. Záznam a střih Dana Sochorová. Asistentka režie Mirka Koudelková. Dramaturg Ivan Škapa. Odpovědný dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: dr. Dvořák, starší vyšetřovatel prokuratury (Jiří Adamíra), Smetana, ředitel LŠU (Zdeněk Řehoř), zástupce (Viktor Preiss), starší učitelka (Blanka Waleská), mladší učitelka (Taťjana Medvecká), první učitel (Jiří Ornest), druhý učitel (Josef Vinklář), třetí učitel (Josef Bek), referent ONV (Josef Somr), hlas (Věra Preslová).
Natočeno 1984. Premiéra 3. 1. 1985 (Praha, 19:15 – 20:00 h.; 44 min.). Repríza 26. 3. 1990 (Vltava, 13:00 – 13:45 h.). Obnovená premiéra 28. 6. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: Iniciativě zdola socialismus přál. Jen do chvíle, kdy ji skutečně někdo projevil. To plně prokáže vyšetřování jednoho anonymního udání.
Právně nejednoznačný problém, který má v hudební škole vyšetřit mladý prokurátor, vede jej spíše k lidskému zamyšlení nad láskou k práci a obětavosti při tvůrčím pojímání pedagogického povolání. Hra, která se pomocí originální rozhlasové formy vyslovuje naléhavě proti lidské lhostejnosti vůči společenským problémům.
V době premiéry Tachovského text „pokryla“ jeho manželka Blanka Budínová. Úryvek v pořadu Fonogramy – Jiří Adamíra (2005).
Lit.: Hubička, Jiří: Josef Vinklář: Herec by měl být ve všedním životě svůj. In web ČRo archiv, 18. 9. 2013 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: (….) Ve zvukových úryvcích si můžeme poslechnout dvě části Vinklářova vyznání obdivu vůči rozhlasu. Oba záběry jsou sice po zvukové stránce dost nekvalitní, přesto pro svůj obsah zasluhují publikaci. Ve třetí zvukové ukázce si Josefa Vinkláře můžeme poslechnout v úloze učitele houslové hry, postavy z rozhlasové hry Karla Tachovského Kvintet (v roce 1985, kdy měla tato kritická hra premiéru, byla však uvedena pod jiným jménem, Karel Tachovský tehdy v rozhlase působit nesměl.) (…)