O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Kontrabasista Jaromír Černík (nar. 1957), který se stal vítězem soutěže o Sympaťáka České filharmonie. Napohled rocker – tetovaný, s dlouhými vlasy – slouží přes třicet let jako „řadový voják“ v Rudolfinu. Proč se právě on stal na základě ankety „tváří“ České filharmonie? Kromě odpovědí vám dokument zprostředkuje možnost projít odzdola až po střechu nádhernou historickou budovu, symbolizující českou národní kulturu. Připravila Alena Blažejovská. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Radim Nejedlý.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 9. 2013 (ČRo 2 Praha, 18:05 h.; 25 min). Repríza 15. 11. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 25 min).
Lit.: Blažejovská, Alena: Sympaťák České filharmonie. In web ČRo 2 Praha, listopad 2014 (článek). – Cit.: Dokument Aleny Blažejovské představí kontrabasistu Jaromíra Černíka (nar. 1957), který se stal vítězem soutěže o Sympaťáka České filharmonie.
V lednu 2013 vyhlásila Česká filharmonie soutěž, v níž si její příznivci mohli prostřednictvím facebookové aplikace zvolit Sympaťáka České filharmonie. Reprezentanti různých nástrojových skupin se usmívali z fotografií, které mohly hlasujícím poskytnout spíše intuitivní vodítko. Zvláště těm, kteří například kvůli svému bydlišti nepatří k abonentům a nemohli tak jednotlivé hráče důvěrně znát přímo z koncertů v Rudolfinu.
Také rozhlasová dramaturgyně a dokumentaristka Alena Blažejovská se do soutěže zapojila – a to mj. proto, že chtěla jednoduše podpořit hráče na kontrabas, protože její otec Karel Kopřiva byl kontrabasistou orchestru opery a baletu Národního divadla v Brně a profesorem hry na kontrabas na brněnské konzervatoři. A navíc: reprezentant kontrabasové skupiny České filharmonie Jaromír Černík působil na fotografii opravdu jako sympaťák.
Stalo se, že kontrabasista soutěž vyhrál – a brněnská rozhlasačka vyhrála spolu s několika dalšími hlasujícími koncert v Rudolfinu, návštěvu zákulisí a přípitek se Sympaťákem České filharmonie. Tato návštěva jí potvrdila, že sympatický a o historii Rudolfina zajímavě vyprávějící Jaromír Černík si titul skutečně zaslouží. A tak se rozhodla návštěvu zopakovat s mikrofonem v ruce.
Současně se studiem byl od roku 1979 členem Pražských madrigalistů, komorního souboru České filharmonie. V roce 1981 se po úspěšném konkurzu stal kontrabasistou České filharmonie, kde působí dodnes. Práce v orchestru je po celou dobu jeho působení provázena různými komorními aktivitami v řadě souborů, převážně orientovaných na barokní hudbu. Od roku 1981 je ženatý se zpěvačkou Hanou Černíkovou, s níž vychoval tři syny, aktivní hudebníky, byť ne v oblasti klasické hudby.
Jaromír Černík je však od pohledu rocker – tetovaný, s dlouhými světlými vlasy, a pokud zrovna není ve fraku, potkáte ho v černém tričku s nápisem Hearing the Voice. Co vlastně poslouchá doma – ačkoliv je 32 let zaměstnaný v České filharmonii? Jaká dobrá vůle ho drží v historické budově Rudolfina – symbolizující českou národní kulturu – kde je ve službě, jak sám říká, jako „řadový voják“? A jak se takovému „dělníkovi“ klasické hudby vlastně žije?
Jaromír Černík se angažoval i ve filharmonických odborech. Proč navíc vystupuje i na výchovných koncertech pro děti? A proč se asi právě on stal „tváří“ České filharmonie“?
Na to vše se pokusí odpovědět dokument, ve kterém vás Jaromír Černík navíc provede svým pracovištěm, a to až po samotnou nejvyšší stříšku Rudolfina, odkud je staroslavná Praha vidět jako na dlani.