Lumír Zapletal. Lékař, který o svém věznění v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald vydal básnické svědectví. Z autorovy pozůstalosti připravil Miloš Doležal. Použitá hudba Steve Reich (Different trains). Režie Miloš Doležal.
Verše recituje autorův bratr Milan Zapletal, sám také bývalý osvětimský vězeň. Dále účinkuje Jana Franková.
Natočeno 2013. Premiéra 8. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 16:40 h.; 20 min).
Lit.: Doležal, Miloš: Lumír Zapletal: To, co jsem viděl, Villon nevyzpívá. In web ČRo 3 Vltava, květen 2013 (anotace). – Cit.: Jsou autoři, kteří se stali svědky hrůz, autoři-svědci, kteří píší, protože musí. Musí se pokusit zachytit ve slovech nepopsatelnou zkušenost, v našem případě hrůzy Osvětimi a Buchenwaldu.
Lumír Zapletal (1921-2001) ony německé továrny na smrt přežil a o svých dnech v místech novodobého pekla na zemi napsal verše.
V novodobé české literatuře existují svědecké „koncentráčnické“ básně Josefa Čapka, Emila Filly, E. F. Buriana… A teď k nim můžeme přiřadit i verše Lumíra Zapletala, moravského lékaře, který za svého života knižně nikdy nepublikoval. Zapletalův básnický pokus sdělit nesdělitelné o mezní zkušenosti života žitého jako každodenní smrt, je bolestným voláním oné nezacelitelné trhliny, kterou osvícensky racionální člověk rozťal mezi zemí a nebem.