Připravil Adam Drda.
Natočeno 2013. Premiéra 7. 4. 2013 (ČRo Plus).
Pozn.: Asi do sedmi let jsem bydlel v domě na Jiráskově náměstí. Okno do dvora vedlo na prázdnou parcelu, kde dneska stojí Tančící dům. Zvenku byla obehnaná ohradou, polepenou plakáty, shora jsem viděl, že je zarostlá a do země vedou široké schody. Byl jsem tím místem jako dítě uhranutý, dost jsem se ho bál, jednou jsem tam ale vlezl pro kocoura. Pro dítě zvláštní zážitek: zachovalé temné sklepení výstavního činžáku, který zmizel, protože ho v roce 1945 zasáhla bomba.
Proč tu o tom píšu: Františkův příběh (je ročník 1930) mne nejdřív zaujal hlavně proto, že v tom domě během bombardování jako patnáctiletý kluk byl. Jenže se ukázalo, že toho má za sebou víc: několikrát utekl za hranice na Západ, poprvé ještě před únorem 1948, pak znova po únoru (udali ho tehdy lesní dělníci, ale dostal milost), pak zase v roce 1949, kdy téměř vstoupil do francouzské cizinecké legie, ale rozmyslel si to a stal se z něj kurýr CIC. Vrátil se do Čech, ale svůj úkol nesplnil, protože by tím mohl ublížit dalším lidem. Sám se udal esenbákům, dostal osm let za velezradu a vyzvědačství. Pracoval pak na Mariánské na uranu, a když z dolu Adam uprchlo několik vězňů, obvinili ho z napomáhání a dostal dalších patnáct let (dodnes tvrdí, že s věcí neměl nic společného). V roce 1956 pracoval jako vězeň na stavbě příbramského sídliště Březové hory, utekl, chytili ho, dostal další rok a skončil v Leopoldově. Propuštěn na amnestii v roce 1960, od roku 1968 v emigraci, žije v USA.
Až trochu pozdě jsem si uvědomil, co je na jeho osudu nejzajímavější: zrání kluka, který má dobrodružnou povahu a určité představy o sobě: bude bojovat, vstoupí do armády, stane se agentem. Je statečný (což mockrát prokázal), ale zároveň příliš citlivý a vlastně ho to vždycky přemůže: po rozhovoru francouzským důstojníkem mu poprvé naplno dojde, že by jako legionář musel zabíjet a zřejmě by nakonec zabili jeho; jindy zjistí, že by mohl ublížit holce, kterou platonicky miloval a radši sám sebe práskne, pak z něj zase vypadne, že se nepodílel na útěku vězňů, protože se bál, že by přitom musel střílet. Dospěl v kriminále, asi byl dost „tvrďák“, ale když skutečně utekl, stříleli esenbáci zase jen po něm, sám žádnou zbraň neměl. Rád bych se ho na spoustu věcí ještě vyptal, ale asi nebude příležitost: odjel domů, tj. do Ameriky, říkal, že v Praze je naposledy.