V izraelských volbách sice zvítězil blok Benjamina Netanjahua, vládu ale sestavuje jeho oponent Gadi Eisenkot. Může být právě on nadějí pro soužití Palestinců a Izraelců? Moderátor Jan Pokorný. Editorka Iva Vokurková. Zvukový obal Jonatán Vidlák. Grafika František Novotný. Kreativní producent Lukáš Sapík.
Hosté: Apolena Rychlíková, David Klimeš a politolog Pavel Barša.
Natočeno 2026. Premiéra 14. 11. 2026 (ČRo Plus, 11:07 h.). Repríza 15. 11. 2026 (ČRo Plus, 15:34 h.).
Lit.: Pokorný, Jan – : Izrael zneužíval holocaust k ospravedlnění čistky v Gaze. Naděje na změnu je malá, obává se Barša. In web ČRo Plus, 13. 11. 2026 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: V izraelských volbách sice zvítězil blok Benjamina Netanjahua, vládu ale sestavuje jeho oponent Gadi Eisenkot. Může být právě on nadějí pro soužití Palestinců a Izraelců? „Ta naděje je velmi malá, protože v jeho koalici je i krajní pravice, například Naftali Bennett vždy hájil anexi velkých částí Západního břehu Jordánu, ne-li celého. A Eisenkot sám je autorem bezpečnostní doktríny, jejíž vyústěním byl zásah v Gaze po 7. říjnu 2023,“ upozorňuje politolog Pavel Barša. (…)
Doktrína Dahíja odkazuje na čtvrť v Bejrútu, která byla zničená během války v roce 2006, kdy se zde nacházelo velitelství Hizballáhu. „Eisenkot říkal, že tohle se musí udělat po každém teroristickém útoku: zničit co nejvíc civilní infrastruktury, aby si to Hizballáh nebo Hamás příště rozmyslely,“ přibližuje politolog.
Proto byla tvrdá také izraelská odveta za útoky ze 7. října, která si vyžádala násobně víc civilních obětí na palestinské straně, než kolik jich měl na svědomí Hamás. (…)
Lit.: Moravec, Daniel: Kdysi nás učili, že dávat názorovou citaci do titulku je ošementné… In Facebook, 13. 11. 2026 (status) – Cit.: Kdysi nás učili, že dávat názorovou citaci do titulku je ošementné, protože může uvozovat následný text bez rozlišení. A to se stalo.
Titulek totiž předjímá to, co by měl text teprve prokázat. Navíc, titulek „Izrael zneužíval holocaust k ospravedlnění čistky v Gaze“ obsahuje několik tvrzení současně. Že docházelo ke zneužívání paměti holocaustu, že účelem bylo ospravedlnění konkrétního jednání, že toto jednání lze označit za čistku, a že původcem je obecně „Izrael“.
Dodatek „obává se Barša“ sice signalizuje názorový charakter titulku, avšak jeho první věta působí jako hotový závěr. V samotném textu přitom Barša mluví konkrétněji o izraelské vládě. Rozšíření na „Izrael“ stírá rozdíl mezi vládou, státními institucemi a společností.
Takže: K doložení takto silného titulku by bylo třeba uvést konkrétní výroky, jejich kontext a vysvětlit, jak ospravedlňovaly konkrétní opatření. Článek/rozhovor místo toho především reprodukuje hodnotící soud.
ŠPATNĚ. VE VEŘEJNOPRÁVNÍM MÉDIU.
Několik postřehů:
1. Odkazování na holocaust není samo o sobě jeho zneužíváním
Z toho, že 7. říjen nebyl „druhým holocaustem“, neplyne, že každé připomenutí holocaustu v této souvislosti je nelegitimní. Stejně tak skutečná historická zkušenost neopravňuje vládu k libovolné vojenské odpovědi. Článek by měl ukázat, kde přesně tuto hranici konkrétní výroky překročily. Neukázal.
2. „Etnická čistka“ potřebuje konkrétní zdůvodnění
Rozsáhlé ničení a vysídlení jsou zásadní skutečnosti pro hodnocení války, ale závažné označení nelze v argumentaci nechat bez doložení. Nedoloženost v tomto článku ovšem není důkazem, že takové doložení neexistuje jinde. Nicméně nedoložil.
3. Výklad doktríny Dahíja je příliš zkratkovitý
Podobnost mezi určitou vojenskou koncepcí a pozdějším postupem ještě neprokazuje, že právě tato koncepce vysvětluje rozsah a podobu celé operace. Bylo by nutné rozlišit původní doktrínu, její pozdější interpretace a konkrétní rozhodování během války.
To samozřejmě nezbavuje doktrínu možné kritiky. Znamená to pouze, že kritika musí pracovat s přesným zněním a doloženou souvislostí. Nepracovala.
4. Poměr obětí není sám o sobě měřítkem přípustnosti vedení války
Vyšší počet obětí sám o sobě nerozhoduje o zákonnosti jednotlivých útoků. Současně ani legitimní vojenský cíl automaticky neospravedlňuje rozsah způsobených civilních škod.
Článek/rozhovor výslovný právní závěr z poměru obětí nedělá, ale bez tohoto rozlišení může čtenáře k takovému zjednodušení vést.
5. Vysvětlení české podpory Izraele sklouzává ke spekulaci o motivech
Kritika konkrétního teroristického hnutí, kritika politického islamismu a nepřátelství vůči muslimům obecně nejsou totéž. Pokud má být tvrzeno, že určitý politik tyto roviny směšuje, je třeba to doložit jeho výroky v kontextu. Zkratka „islamofobie“ je pohodlně laciná.
Navíc, ani případné předsudky některých zastánců Izraele samy nevyvracejí jejich jednotlivé argumenty. Argument je nutné posuzovat také podle obsahu, ne pouze podle domnělé motivace jeho autora. Což obecně děláváme rádi. Ale v médiu veřejné služby nemá, co dělat.
6. Tvrzení o české společnosti jsou příliš široká
Kdo konkrétně tyto představy zastává? Jak často? Na základě jakých průzkumů nebo veřejných výroků to víme? Bez odpovědi vzniká riziko, že komentář polemizuje se zjednodušeným obrazem české společnosti, který si sám vytvořil.
Podobně Baršova osobní generační zkušenost může být cenným svědectvím, ale sama nestačí k vysvětlení postojů celé generace.
Hlavní slabinou rozhovoru/článku není jeho kritický postoj k izraelské vládě, ale nepoměr mezi závažností některých závěrů a mírou jejich doložení v publikovaném textu. Politickou interpretaci místy podává téměř jako ověřený fakt, příčinné souvislosti zjednodušuje a postoje české společnosti vysvětluje širokými psychologickými a generačními soudy.
Přesvědčivější kritika by uvedla konkrétní doklady politického využívání holocaustu, zdůvodnila označení „etnická čistka“, přesněji citovala bezpečnostní doktrínu a oddělila popis veřejného mínění od hypotéz o jeho příčinách. Takové požadavky nezlehčují utrpení Palestinců ani neomlouvají případné izraelské zločiny. Jsou stejným nárokem na důkazy a přesnost, jaký bychom měli klást na obhajobu izraelské politiky. A to nejen ve veřejnoprávním médiu.
PS: na Letnou jdu, veřejnoprávní média jsou důležitá, ale o to větší kritiku a požadavky skutečné veřejnoprávnosti musí unést.