Co mají společného Legendy a pověsti staré Šumavy s příběhy autorů beat generation kromě osoby překladatele Josefa Rauvolfa? Sváteční Hovory moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2026. Premiéra 8. 5. 2026 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Lit.: Kroc, Vladimír – dci: My máme Zlatovlásky a hloupé Honzy. Šumavské příběhy jsou spíše německé, říká Rauvolf o sbírce folklóru. In web ČRo Plus, 8. 5. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Šumava má něco, co ostatním českým pohořím chybí. I na označené lesní cestě má návštěvník pocit, že se kdykoliv může udát něco tajemného. Tak kraj popisuje publicista, překladatel a autor už druhého, rožšířeného vydání Legend a pověstí staré Šumavy Josef Rauvolf. „Neznám u nás žádné jiné pohoří, které by mělo takové kouzlo, tajemství a krásu,“ říká ve svátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus.
Bývalý novinář, který například vedl českou verzi časopisu Rolling Stone, se narodil v Chebu a na jihu Čech už od malička pobýval s rodinou.
„Jezdil jsem tam v létě s maminkou a v zimě s plzeňským strýcem lyžovat. Jezdím tam furt na dovolenou – předtím s různými slečnami, teď s rodinou opakovaně,“ popisuje.
K sesbírání tamního folklóru ho prvně inspirovalo čtení lidových slovesností z dalekých zemí. Když zjistil, že žádná taková sbírka neexistuje pro Šumavu, rozhodl se po tamních povídkách sám pátrat.
„Začal jsem chodit do univerzitní studovny a číst staré, německé časopisy a knihy z přelomu 19. a 20. století. Později jsem to začal i překládat, protože mě to bavilo a aby si to mohli přečíst kamarádi,“ vzpomíná a dodává, že díky textům také strávil výrazně méně času v hospodách.
Legendy o kraji, které s pomocí přítele po sametové revoluci knižně vydal, Rauvolfa brzy uchvátily, podobně jako samotné pohoří. Od známých českých pohádek se totiž v mnohém liší. (…)