Za konzervativní se dnes označují i politické strany, které dříve cílily na levicové nebo středové voliče. Proč je dnes po konzervatismu taková poptávka? Platí ještě rozdělení na levici a pravici? A která země je konzervativnější, Česko nebo Polsko? Ptá se Jan Pokorný. Editorka Iva Vokurková. Zvukový obal Jonatán Vidlák. Grafika František Novotný. Kreativní producent Lukáš Sapík.
Hovoří polský politolog Maciej Ruczaj a stálí hosté Apolena Rychlíková a David Klimeš.
Natočeno 2026. Premiéra 4. 4. 2026 (ČRo Plus, 11:07 h.).
Lit.: Pokorný, Jan – ert (= Erhart, Michael): Globalizace přeorala svět, i suverenisté se musí spojovat. Národní stát se nevrátí, usuzuje politolog Ruczaj. In web ČRo Plus, 3. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je konzervatismus ještě tím, čím býval v 90. letech – nebo se jeho obsah nenápadně přelil do nových forem, které se už nevejdou do nových škatulek? Podle v Česku působícího polského politologa Macieje Ruczaje žijeme ve zlomové době, kdy se proměňují významy slov jako demokracie nebo liberalismus i realita, k níž odkazují. „Z toho vzniká ten dojem určité babylonské věže, že i když používáme stejná slova, tak dost často mluvíme o něčem úplně jiném,“ míní v Chybě systému.
„Na to, kdo je a není konzervativní, lze mít různé pohledy, protože konzervatismus není politická ideologie. Neexistuje manuál konzervativní politiky, pouze určité principy, kolem kterých se může točit,“ vysvětluje.
Upozorňuje přitom na rozdíly mezi českými a polskými konzervativci, kteří k sobě velmi těžko hledají cestu, protože vycházejí z odlišných příběhů.
„Česko je podstatně konzervativnější země. Polsko je totiž zemí přerušené kontinuity, která je základním východiskem konzervatismu. Je přeorané dějinami, několikrát se zhroutilo a pak znovu budovalo,“ dodává s tím, že pro Poláky je přirozené žít jinde než jejich rodiče a prarodiče. (…)