„Je na západ cesta dlouhá…“. Připravila a uvádí Renáta Spisarová.
Natočeno 2026. Premiéra 14. 3. 2026 (ČRo D-dur, 3 hod. 58 min.) v cyklu Víkendové dopoledne na stanici D-dur.
Pozn.: Pořad obsahuje rozhovor s Philipem Glassem (2012). Překlad Iva Oplíštilová, tlumočení Richard Piskala.
Obsah: Antonín Dvořák – Symfonie No. 9 /I. Adagio – Allegro molto/ (1893); George Gershwin – Rhapsody in Blue (1924); Charles Ives – Unanswered Question (1906); Virgil Thomson – Four Saints in Three Acts /úryvek z opery/ (1928); Will Marion Cook – Two Negro Ballades /I. My Lady/ (1914); Duke Ellington – Black, Brown and Beige /Blues/ (1943); Aaron Copland – Rodeo /Saturday Night Waltz/ (1942); Leonard Bernstein – West Side Story /America/ (1957); Samuel Barber – Adagio for Strings /arr. from String Quartet in B minor, Op. 11 – II. Molto adagio [attacca]/ (1936); Rozhovor s Philippem Glassem 1; John Cage – Concert for piano and orchestra /úryvek/ (1957–58); Rozhovor s Philippem Glassem 2; Philip Glass – Einstein on the Beach /Knee Play 1/ (1976); Rozhovor s Philippem Glassem 3; Steve Reich – Different Trains /III. After the War/ (1988); Terry Rilley – In C (1964); John Adams – Nixon In China /Act 1 – News Has A Kind Of Mystery/ (1987); Morton Feldman – Structures for Orchestra (1962); Elliott Cartter – Two Thoughts about the Piano /II. „Caténaires“/ (2005–06); Meredith Monk – On Behalf Of Nature /Dark/Light 2/ (2013); Tania León – Stride (2019); Alex Mincek – Assemblage / Mobile (2024).
Lit.: Spisarová-Kotík, Renáta: Sobotní večer s Renátou Spisarovou a hudbou, která vznikla teprve nedávno. In web ČRo D-dur, 1. 3. 2026 (článek). – Cit.: Za skladatelskými i interpretačními ikonami americké koncertní a operní hudby dneška, ale zejména 20. století. Od neoklasicismu po avantgardu, od klasiky s jazzem po různé podoby minimalismu, i hudba současnosti. Sázka na jistotu i kroky do neznáma: Antonín Dvořák, George Gershwin, Charles Ives, Virgil Thomson, Aaron Copland, Leonard Bernstein a Samuel Barber, John Cage, Philip Glass, Steve Reich, John Adams, Terry Rilley, Morton Feldman, Elliott Cartter, Meredith Monk, Tania León nebo Alex Mincek.
Za skladatelskými i interpretačními ikonami americké koncertní a operní hudby dneška, ale zejména 20. století. Krátce po půl desáté večer dojde na rozhovor s Philipem Glassem z roku 2012. Otevřená výpověď pionýrské osobnosti nám zprostředkuje unikátní situaci, za které v New Yorku vznikala originální díla minimalismu, a nejen to, s Philipem Glassem se dotkneme také obecných zákonitostí umělecké autenticity.
„Je na západ cesta dlouhá…“
Čtyřhodinový maraton slova i hudby začne hudbou Antonína Dvořáka a jeho představami (bohužel z velké části lichými) o budoucnosti americké hudby. Poslechneme si také výtvory některých jeho afroamerických žáků. Přes solitéra a vizionáře Charlese Ivese se dostaneme ke swingové a jazzové fúzi s klasikou (George Gershwin, Leonard Bernstein nebo Duke Ellington), zastavíme se u skladeb zaplněných ryze americkým materiálem (Virgil Thomson, Aaron Copland, Elliot Carter i „pětihvězdičkový“ Samuel Barber). Dotkneme se newyorské experimentální školy (John Cage a Morton Feldman), další plochu obsadí minimalisté (kromě Glasse také Steve Reich, Terry Rilley nebo John Adams). A právě je okukovaly hvězdy popové kultury, ale bylo tomu i naopak. V poslední hodině se mj. setkáme s multižánrovou, meditativní vokalistkou Meredith Monk, novou skladbou kubánsko-americké umělkyně Tanii León Stride, za kterou získala Pulitzerovu cenu nebo s představitelem vynalézavé newyorské a chicagské scény Alexem Mincekem.
Letem světem americkými cestami hudby od Dvořákovy Novosvětské po rok 2025 se dotkneme také dobových citací. Za všechny ta od Dvořákova žáka W. M. Cooka adresovaná Duke Elingtonovi: „Nejdřív zjisti, jaká cesta je nejlogičtější, a až to zjistíš, tak se jí zdaleka vyhni. Dovol svému vnitřnímu hlasu, ať se prodere dopředu a vede tě. Nesnaž se být nikým jiným než sám sebou.“