Březen je měsíc knihy, a také termín, kdy maturanti odevzdávají seznam přečtených děl ke zkoušce z české literatury. Jedno z nich následně podrobně rozeberou před maturitní komisí. V čem má být pro ně povinná literatura k této zkoušce obohacující? A jak zařídit, aby se do celoživotního čtení nebáli pustit i studenti, kteří se radši drží svého mobilu, než aby listovali knihami? Připravila a moderuje Daniela Vrbová. Editace Markéta Vozková. Sound design Jaroslav Pokorný.
Hosté: Ondřej Vojtíšek, středoškolský a vysokoškolský pedagog a spoluautor podcastu DidLit; Andrea Králíková, Ústav české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; Hana Koštálová, programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu.
Natočeno 2026. Premiéra 9. 3. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.).
Lit.: Vrbová, Daniela: Povinná četba? Není vyvážená, často končí třemi tituly z 90. let minulého století. In web ČRo Plus, 9. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Březen je měsíc knihy a také termín, kdy maturanti odevzdávají seznam přečtených děl ke zkoušce z české literatury. Jedno z nich následně podrobně rozeberou před maturitní komisí. V čem má být pro ně povinná literatura k této zkoušce obohacující? A jak zařídit, aby se do celoživotního čtení nebáli pustit i studenti, kteří se radši drží svého mobilu, než aby listovali knihami?
Už přes deset let vytvářejí školy vlastní seznamy literárních děl k maturitě. „Škola by měla dát dostatečně dlouhý a četný čas ke čtení,“ říká Hana Koštálová, programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu.
A přibližuje, co projekt nabízí: „My doporučujeme dílny čtení, kdy si děti čtou knihu, kterou si vybrali a poté čtenářské zážitky sdílí. Krize nastává ve chvíli, kdy dítě dostane mobil, ale na střední škole můžeme děti čtenářsky kultivovat a důležité je dávat jim prostor a čas na čtení.“
Vedle seznamu literatury k ústní části maturity existuje i seznam děl, která mají studenti přečíst na povinný didaktický test. Jeho podobu a požadavky na knihy stanovuje stát.
Školy, které výuce literatury nevěnují tolik času, si často ulehčují situaci tím, že na svůj vlastní školní seznam zkopírují pouze díla ze značně stručného a také genderově a historicky nevyváženého státního seznamu. (…)