S Ivanem Matouškem o literatuře i filmu Naposledy v polích. Připravil a uvádí Miroslav Buriánek.
Hovoří spisovatel Ivan Matoušek, ředitel knihovny Libri Prohibiti Jiří Gruntorád, kurátor a překladatel Jean-Gaspard Páleníček, režisér a producent Přemysl Havlík.
Natočeno 2026. Premiéra 14. 2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 40 min.) v cyklu Víkendová příloha.
Lit.: Buriánek, Miroslav: Mezi samizdaty. S Ivanem Matouškem o literatuře i filmu Naposledy v polích. In web ČRo 3 Vltava, 14. 2. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V pražské knihovně československé exilové a samizdatové literatury Libri prohibiti byla instalována výstava s názvem Mezi samizdaty, představující olejomalby, serigrafie spisovatele a výtvarníka Ivana Matouška, jednoho z nejzajímavějších prozaiků současnosti. Expozice je koncipována v kontextu s literárními díly, které vyšly v Edici Expedice nebo autorovým nákladem.
V doprovodném programu k výstavě byl promítnut film Naposledy v polích. Ivan Matoušek v něm vytváří dvojroli Člověka a Smrti. Člověk putuje krajinou svého života uprostřed vlnících se polí. Film je podobenstvím o konečnosti lidské existence. Výsledným dojmem je emotivně silný audiovizuální zážitek. Realizace filmu si vyžádala roky práce.
Na začátku byla kantáta Kytice Bohuslava Martinů
„Já jsem si představoval, jak by to vypadalo, kdyby se na to člověk díval a nejenom poslouchal. Napsal jsem scénář, který zdůrazňuje ty momenty, které pro mne byly velice silné. Začali jsme se s režisérem o tom bavit. Scénář zmizel, Bohuslav Martinů zmizel, zastoupil ho Radek Baborák,“ objasňuje Ivan Matoušek.
Experimentální film z roku 2017 měl jen čtyři projekce, a to premiéru v pražském kině Lucerna, uveden byl na filmovém festivalu v Jihlavě, promítán na AVU a naposledy v knihovně Libri prohibiti. O realizaci filmu v pořadu kromě Ivana Matouška hovoří režisér Přemysl Havlík: „Film cíleně vznikal bez jakékoliv grantové či jiné finanční pomoci tohohle typu právě proto, abychom se naprosto soustředili na tu látku a nebyli vůbec rušeni pocitem, že musíme vykazovat něco. V podstatě jsme peníze ani tolik nepotřebovali na to, co jsme chtěli udělat. Zásadní bylo mít čas a životní prostor.“