Příběhy a vyprávění o ctnostech a nectnostech sportovců a lidí kolem nich. Dokumentární pásmo připravili Karel Malina a Hana Šnajderová. Režie Petr Adler.
Účinkují Milan Mach, Hana Kofránková, Karel Malina, Miroslav Doležal, Michal Pavlata, Jaromír Spal a Jan Vondráček.
Natočeno 1979. Premiéra 18. 1. 1980 (Vltava, 11:30 h.).
Lit.: tom: Fair play. In Rozhlas 3/1980 (7. 1. 1980), s. 4 (článek). – Cit.: Malá moderní encyklopedie uvádí, že »slovo sport pochází z latinského slova disportare, rozptylovali se. Je to činnost založená na organizovaném závodění, soutěžení, snaze po nejvyšším výkonu. Nemá charakter pracovního ani výrobního procesu.«
Při čtení těchto slov nás nutně musí zarazit, jak gumová a neurčitá je tato definice. Podle ní by musely být sportem i středověké rytířské turnaje, i soutěže trubadůrů v přednesu básní. Moderní jazykové slovníky znají dokonce výraz »brát lásku jako sport«, nebo brát »sportovně« špatný prospěch ve škole. Tyto a podobné pojmy však nejsou jen hraním se slovíčky. Odrážejí úskalí, s jakým se sport musí neustále potýkat. Je to — stručně řečeno — stejný rozpor, který se projevoval už ve starověku: rozpor mezi ideály starořecké olympiády a římského cirku. Mezi ideálem člověku usilujícího o harmonii myšlení a pohybu a mezi divákem na gladiátorských hrách, který hledá v cirku vzrušení a zábavu.
Autor myšlenky novodobých olympijských her Pierre de Coubertin v roce 1894 řekl: »… Novodobé olympijské hry se mohou stát školou ušlechtilého myšlení, morální čistoty a psychické energie. Ovšem pod podmínkou, že pojem cti a sportovní nezištnosti se povznese na stejnou výši jako fyzické nadšení.« Avšak proti této ušlechtilé myšlence pracovaly mocné síly, které do sportu pronikaly takřka od začátku: snaha přeměnit jej v obchod či v přehlídku prestiže jednotlivých států, u některých jednotlivců pak snaha vyniknout jakýmkoli způsobem — vždyť vítězství ve sportu mohlo zajistit slávu a peníze, dobré místo, obdiv. Jako protiváhu těmto lákadlům mohli zastánci antických ideálů postavit hodnoty zdánlivě abstraktní: rytířskost a čestnost. A právě tato dvě slova se stala krédem olympijského kongresu roku 1925 v Praze. Tak se vlastně Praha stala kolébkou hnutí Fair play, kterému jsme věnovali tento dramatický dokument o odsouzeníhodných, ale především o příkladných činech sportovců.