Dramatické pásmo o jednom soudním vyšetřování v Německé spolkové republice napsali Roman Cílek a Jan Roman. Režie Miroslav Polach.
Nastudoval Hradec Králové v roce 1964. Premiéra 23. 2. 1964 (Československo I, 20:00 – 20:30 h.). Repríza 18. 8. 1964 (Československo I, 10:20 h.).
Lit.: anonym: Kdo zabil Ernsta Thälmanna? In Čs. rozhlas a televize 8/1964 (11. 2. 1964), s. 12 (článek). – Cit.: Stalo se to před půldruhým rokem, ve středu 6. června 1962. Klid pokojných ulic západoněmeckého městečka Geldernu prořízla siréna policejního vozu. Mířil k ulici Am Hartor, kde před nenápadným domem s číslem 23 parkovalo vozidlo hamburské televizní společnosti. Policisté rychle obklopili televizní pracovníky, odebrali jim průkazy a prohlásili: „Jste zatčeni!“ O chvíli později namířil jeden z nich odjištěný revolver na kameramana, který sáhl po aparátu. „Budete-li něco dělat, střelím!“
O co vlastně šlo v idylickém pohraničním městě Geldernu? Jaký zločin spáchali televizní pracovníci? V ulici Am Hartor bydli jedenapadesátiletý Wolfgang Otto, učitel na geldernské katolické škole. Velmi nenápadné jméno, kolik je v NSR Wolfgangů Ottů. Proč měli zvědaví reportéři zájem právě na tomhle? Proto, že krátce předtím byla na geldernského učitele podána žaloba. A ne jen tak nějaká! Róza Thälmannová žalovala zmíněného muže pro vraždu svého manžela. Celé záležitosti přidalo na senzačnosti, že žalobkyně je vdova po světoznámém, nacisty umučeném německém revolucionáři Ernstu Thälmannovi, a že viník spolupůsobil při vraždě jako SS-oberscharrführer koncentračního tábora Buchenwald.
Sedmnáct let po skončeni války si klidně užíval svobody a tuto skutečnost chtěli zachytit nejen pracovníci hamburské televize, ale i reportéři západonémeckého rozhlasu z Kolína nad Rýnem a operátoři filmové společnosti DEFA. Vládni orgány NSR jim v tom brutálně zabránily. Jenomže pravda se nikdy nedá umlčet na dlouho. Postupem doby událost rozrostla ve veřejný skandál a tak i naši dva autoři Roman Cílek a Jan Roman měli příležitost prostudovat usvědčující materiály proti vrahům statečného člověka. (…)