Juha Virkkunen, Perli Salomaa. Dokumentární pásmo o životě ženy, postižené slabozrakostí. Přeložila Anna Majznerová. Autoři českého znění s použitím finského originálu Jana Bezdíčková a Vladimír Remeš. Jazyková poradkyně Dagmar Raková. Režie Jana Bezdíčková.
Účinkují Jana Dítětová a Jiří Adamíra.
Natočeno 1981. Premiéra 4. 12. 1981 (Vltava, 11:30 h.). Repríza 30. 1. 1982 (Vltava, 22:30 – 23:02 h.).
Lit.: Remeš, Vladimír: Žij, jak dovedeš nejlépe. In Rozhlas 49/1981 (23. 11. 1981), s. 4 (článek) – Cit.: Dokumentární pořad o životě ženy, postižené slabozrakostí, reprezentoval Finský rozhlas na letošním ročníku festivalu Prix Futura v Západním Berlíně. My jsme jej získali na nedávném sympoziu expertů Členských zemí OIRT, které se konalo právě v Helsinkách. Pořad je malou ukázkou toho, že rok, věnovaný problémům tělesně postižených lidí, byl na celém světě podnětem ke vzniku zajímavých pořadů.
I ve Finsku totiž žije několik desítek tisíc lidí s vadou zraku. Určité procento jsou slepci, jiní například nemohou číst ani se speciálně upravenými brýlemi. Některým z nich byl přidělen zvláštní přístroj, jakýsi uzavřený televizní okruh, který dovoluje nejen číst, ale i psát pomocí moderní techniky. Tyto čtecí televizory přiděluje školou povinné mládeži s těžkou zrakovou vadou Sdružení nevidomých, financované státem. Osoby v produktivním věku mohou o přístroj požádat státem zabezpečované sociální pojištění, pokud prokáží, že zařízení budou používat pro svou práci. V obou případech jde o několik desítek lidi, neboť pořizovací cena přístroje je asi 16 000 finských marek. Ostatní zájemci si televizor samozřejmě mohou koupit.
Liisa Vuorinenová, jedna z mála šťastných, která našla ve Čtecí televizi ideálního životního pomocníka, ztratila zrak už v patnácti letech. Později se jí sice poněkud zlepšil, takže mohla používat nejrůznější pomůcky, ale teprve čtecí televize ji vrátila životu. Umožnila, aby se z ní stal plnohodnotný, tvořivý člověk. Liisa je totiž nejen slabozraká, ale z jedné třetiny i hluchá — to znamená, že nevnímá tišší zvuky. Je to však statečný člověk, který své nedostatky považuje za pouhý technický defekt. Odvahu žít jako ti druzí jí dodávají její audiovizuální pomůcky a spolehlivý průvodce — pes Optl.
Svůj nový postoj k životu Liisa vyjadřuje tím, že píše verše. Psát poezii jí umožňuje právě nákladné technické zařízení. Inspirací k veršům je její denní život. Vše, s čím se setkává při nákupech, které si sama obstarává, při procházkách se psem i při prospěšné práci. A tak je pořad Žij, jak dovedeš nejlépe jakousi výzvou nám zdravým i postiženým — chom podobně jako Liisa usilovali o plnohodnotný život, život vysokých kvalit, který se dá žít vždy a za všech okolností. Uvedení finského dokumentů v českém znění nebylo bez problémů. Zvláště proto, že Redakce literatury a hry faktu, která jej připravila do vysílání, nechtěla postupovat obvyklou cestou české interpretace překladu cizojazyčného textu. Záměrem totiž bylo uplatnit v českém nastudování co nejvíce z původního znění autentického pořadu finského. To se v těsné spolupráci s režisérkou Janou Bezdíčkovou a oběma interprety, Janou Dítětovou a Jiřím Adamírou, skutečně podařilo. Pořad Žij, jak dovedeš nejlépe je tedy současně i ukázkou zajímavých postupů a práce finských rozhlasových dokumentaristů.