V dnešních Příbězích 20. století se bude Adam Drda věnovat vzpomínkám Ivany Bočkové rozené Horalové. Její otec, předválečný komunista Andrej Horal, pocházející ze slovenské židovské rodiny, byl roku 1952 z politických důvodů zatčen a obviněn ze smyšlených „zločinů“ – přispělo to k rodinné tragédii, s níž se paní Bočková po celý život vyrovnává.
Natočeno 2025. Premiéra 7. 9. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.; 49 min.).
Lit.: Drda, Adam: Dítě v hlubokém bezvědomí. Tragický příběh Ivany Bočkové, rozené Horalové, a její rodiny. In web ČRo Plus, 7. září 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V noci 30. září 1952 si dětská lékařka Anežka Horalová v bytě v liberecké Husově ulici č. 70 vzala život. Spolu s ní zemřela její sestra a její otec – Anežka jim zřejmě poskytla jed, tedy léky, které způsobily smrt. Pokusila se zabít také svou šestiletou dceru Ivanu. Stalo se to v době, kdy v bytě prováděla Státní bezpečnost domovní prohlídku. Anežčin manžel Andrej Horal byl krátce předtím zatčen. Lékaři zachránili pouze malou Ivanu Horalovou, která se dnes jmenuje Bočková.
Andrej Horal, otec Ivany Bočkové, se narodil roku 1910 jako Andrej Hecht v židovské rodině ve slovenském Cíferu. Vyučil se ve Vídni zlatníkem, přestěhoval se do Prahy, v roce 1931 (nebo 1932) vstoupil do KSČ a vedl pak komunistickou organizaci v dělnické Libni. V prostředí levicové mládeže poznal svou pozdější ženu Anežku.
Anežka Horalová (za svobodna Strejčková) přišla na svět roku 1909 v české rodině v Konojedech. Vystudovala medicínu na Univerzitě Karlově (promovala 1935), i ona byla zapálenou komunistkou a od počátku 30. let členkou strany.
Přesvědčení s ní sdílely její sestry, podobně jako bratři Andreje Hechta.
Po nacistické okupaci uprchl Andrej se souhlasem strany do Itálie, odtud do Francie a nakonec do Británie. Pracoval v Londýně ve válečném průmyslu jako nástrojař.
Není zcela jasné, jak jeho příbuzní přežili holocaust, nicméně podle rodinných vzpomínek (i několika dokumentů Státní bezpečnosti) působili bratři Hechtovi v odboji a Andrejova matka Julie se skrývala.
Anežka Strejčková byla za okupace dětskou lékařkou v Táboře, ve Zlíně a v Benešově u Prahy. Ve vlastním životopise po válce napsala: „Rozmnožovala jsem stranický tisk, pomáhala jsem při padělání dokladů ilegálním osobám, které jsem také občas ukrývala, podporovala jsem je hmotně.“
Její sestra byla z politických důvodů vězněna v koncentračním táboře. (…)