Jak poznat, kdy je „toxická pozitivita“ skutečně toxická a co s tím? Kde končí zodpovědnost za emoce druhých a začíná naše? Co dělat, když se emoce po letech potlačování rozkmitají jako na horské dráze? Jak pracovat s úzkostí z úzkosti a panickými ataky? Připravil Petr Bouška.
Hovoří Katarína Durkáčová, psycholožka, psychoterapeutka a autorka instagramového profilu Nevěš hlavu.
Natočeno 2025. Premiéra 19. 8. 2025 (ČRo Rádio Wave, 56 min.).
Lit.: Bouška, Petr: Naučili vás nebrečet? V dospělosti je fajn začít. Toxická pozitivita je slepá ulička. In web ČRo Radio Wave, 19. srpen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Emoce jsou prchavé, často kratší než minutu, ale zesilujeme je přemíláním v hlavě. Katarína Durkáčová, psycholožka, psychoterapeutka a autorka instagramového profilu Nevěš hlavu, vysvětluje, proč je důležitější emoce prožít a nesklouznout k toxické pozitivitě. Odpojení od nepříjemných pocitů totiž zároveň vypíná radost.
„Definovat emoce je těžké. Všichni tušíme, co emoce jsou. Je to zážitek, prožitek, který máme, který je velmi intimní a všichni ho známe.“ Právě vnitřní znalost emocí nás provází celým životem, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Často se učíme, které emoce jsou v naší rodině a kultuře dovolené a které ne. To může vést k potlačování některých, což se nám může vymstít. (…)