Připravili Adam Drda a Martina Kovářová.
Natočeno 2025. Premiéra 13. 7. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.; 50 min.).
Lit.: Drda, Adam – Kovářová, Martina: „Šťastný jsem až teď.“ Příběh Waltera Fischla, jeho falešného árijského původu a široké rodiny. In web ČRo Plus, 13. červenec 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Walter Fischl byl stavař. V září 1968 emigroval z Československa a dalších 30 let prožil ve Vídni. Rakouská metropole mu prý nepřirostla k srdci, ale ani po pádu komunismu se nechtěl do Česka vrátit. „Ublížili mi tady,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa. Přesto se nakonec přestěhoval do Plzně, z lásky k druhé manželce, kterou si vzal roku 1996. Walter Fischl mluví pomalu, rozvážně. Své vzpomínky, které přináší Příběhy 20. století, uzavírá slovy: „Šťastný jsem až teď.“
Narodil se 17. dubna 1932 v Düsseldorfu, jeho rodiče byli z Československa a v Německu žili kvůli otcově práci obchodního zástupce. Otec se jmenoval Rudolf Fischl a byl český Němec z Liběšic u Žatce. Matka Lucie Fischlová se narodila v židovské rodině ve Znojmě. Doma se mluvilo německy.
Brzy po Walterově narození se stal Adolf Hitler německým kancléřem a učinil z antisemitismu zásadní součást státní politiky. V roce 1933 se Rudolf Fischl rozvedl se svou ženou Lucií, protože byla Židovka.
Lucie Fischlová se vrátila do Československa, v Praze si našla zaměstnání koncipientky. Na syna neměla kvůli práci čas, odvezla tedy Waltera do Znojma ke své matce. U babičky bydlel do šesti let. Otec Rudolf Fischl zůstal v Německu a syna od té doby viděl jen jednou, při letmém setkání.
Walterova matka Lucie se za svobodna jmenovala Fischerová, její příbuzní byli většinou podnikatelé. Měla tři sourozence: Lilly (ta se vdala do Rakouska a její manžel měl ve Vídni banku), Gretu (manžel vlastnil koželužnu) a Heinze „Bibiho“ (byl lékař).
Po německém záboru československého pohraničí v září 1938 se Fischerovi přihlásili k české národnosti. Jako Židé přišli o veškerý majetek včetně rodinné vily a museli opustit Znojmo. (…)