Legendární hrdina od Kyjeva a od Dukly – se kterým ale měli komunisté problémy. Více ve speciálu Portrétů, věnovaném slavným velitelům. Připravil David Hertl.
Natočeno 2025. Premiéra 8. 5. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.; 23 min.) v cyklu Velitelé.
Lit.: Hertl, David: Hrdina Sovětského svazu Richard Tesařík. V boji vynikal odvahou, po válce se propadal do problémů. In web ČRo Plus, 8. květen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Od chvíle, kdy se v sedmadvaceti letech poprvé objevil na frontě, bylo jasné, že Richard Tesařík je vojákem, který se nebojí a dokáže strhnout i ostatní. Jenže vlastnosti, které mohl osvědčovat v boji, byly v mírových letech příčinou mnoha problémů. O Richardu Tesaříkovi hovoří ve speciálu Portrétů věnovaném slavným velitelům historik Jan Adamec.
Richard Tesařík (1915) se na přání rodičů vyučil obchodním příručím a měl pracovat jako kloboučník. Dějiny však rozhodly jinak. Na podzim 1937 nastoupil dvouletou vojenskou službu, během které zažil připojení českého pohraničí k nacistickému Německu i okupaci Čech a Moravy.
Právě v březnu 1939 prodělal první bojový křest, když byl coby voják základní služby odvelen na Podkarpatskou Rus, kterou měl bránit proti maďarským fašistům. Hned první den jeho velitel padl a Tesařík se musel ujmout velení družstva. (…)
Lit.: Hertl, David: Velitelé. Zapomenutí hrdinové to neměli lehké na východní frontě druhé světové války ani později. In web ČRo Plus, 8. květen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vojáci, kteří za Československo bojovali v letech druhé světové války na východní frontě, to měli složité. Po roce 1948 byl východní odboj glorifikován, ani to ale neuchránilo některé z jeho účastníků v 50. letech od pronásledování a věznění. Naopak po listopadu 1989 byli vojáci z východu vnímáni často jako komunisté, kteří ideologii přinesli do Československa. O vyvážený pohled se zasloužili historici v posledních letech.
První československý samostatný polní prapor, který se proslavil v bitvách druhé světové války u Sokolova či Kyjeva, začal v Buzuluku na hranici kazašské stepi a úpatí Uralu fungovat v únoru 1942 pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody, prvoválečného legionáře, který měl zkušenosti už s velením dobrovolnické jednotky z Polska.
Odvedenci se kromě tvrdého vojenského výcviku potýkali s tíživou zdravotní situací, krutou zimou a naopak horkým poduralským létem. Složení jednotky, s jejímž vznikem Stalin souhlasil teprve po napadení SSSR nacistickým Německem, bylo národnostně, názorově a věkově značně pestré. (…)