Nacistické řádění v protektorátu nepolevovalo ani na konci války. Jeden z nejtragičtějších okamžiků jara 1945 – vypálení osady Ploština – připomenou Lucie Korcová a Adam Drda.
Natočeno 2025. Premiéra 26. 3. 2025 (ČRo Plus, 20:32 – 21:00 h.). Repríza 29. 3: 2025 (ČRo Plus, 27 min.).
Lit.: Korcová, Lucie – Drda, Adam: Ploština jako symbol krutosti nacistů, která nepolevovala ani na konci války. In web ČRo Plus, 26. březen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je 19. dubna 1945 ráno, když do malé pasekářské osady Ploština dorazí komando SS. Vojáci zapálí deset domů a zastřelí, nebo upálí 24 lidí. Jde o odplatu za to, že místní pomáhají partyzánům. „Šest mužů svázali řetězem a zaživa upálili. Byl mezi nimi můj bratr,“ vzpomínala pro Paměť národa Božena Húšťová. „Nebylo poznat, že to jsou lidé, zbyly z nich jen škvarky. A druhá skupina, ti museli skákat otevřeným oknem do hořícího domu. První musel skočit pan Machů, otec osmi dětí.“
Nacisté se pomstili obyvatelům Ploštiny za to, že pomáhali partyzánům. Ti na Valašsko dorazili na konci roku 1944, nejprve na samotu Ryliska, která ležela nedaleko Ploštiny. Jedním z podporovatelů partyzánů se stal otec paní Húšťové – František Raška.
Raškovi a později i ostatní rodiny poskytovali partyzánům jídlo a přístřeší.
„Tam žilo pár desítek lidí a najednou počtem těch partyzánů se ten počet zdvojnásobil,“ popisuje dokumentarista Adam Drda.
„Pro ty lidi bylo poskytování pomoci opravdu náročné. A myslím si, že to od nich bylo taky dost odvážné, protože jsem přesvědčen o tom, že věděli, co jim hrozí. Že to může dopadnout velmi špatně.“(…)