Scenárista Ivan Hubač hostem Alex Mynářové.
Natočeno 2025. Premiéra 23. 1. 2025 (ČRo Region, 30 min.).
Lit.: Mynářová, Alexandra – djo: Táta už pokračování Sanitky psát nechtěl. Zrazoval mě, že to budu mít těžké, vzpomíná Ivan Hubač. In web ČRo Brno, 23. leden 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Scenárista Ivan Hubač je podepsán pod filmy Lída Baarová nebo Habermannův mlýn. Navázal i na svého slavného otce Jiřího Hubače a napsal pokračování legendárního seriálu Sanitka.
Stejně jako jeho otec se stal scenáristou. Dlouho psal pod pseudonymem Ivan Hejna. „Chtěl jsem jako autor jít sám za sebe. Nechtěl jsem se vézt na popularitě otce, a naopak, když bych nepsal dobře, tak aby to otci nepošramotilo pověst.“
Přiznává, že jeho otec si nepřál, aby psal. „Velmi mi to rozmlouval. Říkal, že to je velká řehole a ať si najdu jiný zaměstnání. Samozřejmě si některý věci přečetl. A na druhou stranu jsem se u něj vyučil dramatickému řemeslu. Naučil mě, jak postavit zápletku, jak modelovat charaktery, jak vyprávět příběh. To byla velká výhoda.“ (…)
Dvacet let pracoval v tehdejším Československém rozhlase jako dramaturg her pro děti. „To bylo v době normalizace. Ty hry měly velkou poslechovost. Dělali jsme dramatizace verneovek, to byla zajímavá práce. Měl jsem štěstí na spolupracovníky, třeba na režiséra Karla Weinlicha. Ale tehdejší atmosféra nebyla úplně jednoduchá, byl jsem rád, že jsem dělal sobotní hry pro děti. Tím jsem se vyhnul politickým tématům, které jsem zpracovávat nechtěl,“ popisuje.
Podle něj je mezi psaním filmu a psaním rozhlasové hry velký rozdíl. Film se vyjadřuje obrazem, rozhlasová hra především slovem a dialogem. „Když budu psát verneovku pro film, znamená to najít ten ostrov, dopravit tam štáb, čekat na dobrý počasí. Stojí to miliony. Zatímco v rozhlase herec přijde před mikrofon a ve dvou minutách je schopen posluchači zprostředkovat, kde jsme, jak to tam vypadá. A když je rozhlasová hra dobře napsaná, podporuje obrazotvornost a fantazii.“ (…)