Cyklus dokumentů popisuje několik ozbrojených zásahů, které se zapsaly do historie. Připravil Jan Sedmidubský a historik Jan Adamec.
Natočeno 2024. Premiéra 1. dílu 23. 11. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 54 min.); 2. dílu 30. 11. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 54 min.); 3. dílu 7. 12. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.); 4. dílu 14. 12. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Repríza 1. dílu 18. 4. 2025 (ČRo Plus, 13:05 h.), 3. dílu 20. 4. 2025 (ČRo Plus, 15:07 h.); 1. dílu 27. 6. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Obsah: 1. Vichr v Budapešti. Maďarsko 1956. Proč bylo tehdejší protikomunistické povstání prakticky od začátku odsouzeno k neúspěchu? – 2. Invaze v zátoce Sviní, Kuba 1961 – Kennedyho trauma a Castrův jackpot. – 3. Afghanistan 1979 – sovětský Vietnam. – 4. Boj o Falklandy, nebo o Malvíny?
Lit.: Sedmidubský, Jan: Vojenské intervence: Vichr v Budapešti. In web ČRo Plus, 23. listopad 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 20. sjezd sovětských komunistů počátkem roku 1956 spustil nákazu, kterou se SSSR už nikdy tak zcela nezdařilo vymýtit: touhu satelitních zemí střední Evropy vymanit se z dosavadní sovětské politiky a začít „budovat socialismus“ po svém. Důsledkem byla masivní invaze do Maďarska a sotva odvrácená invaze do Polska.
Invaze sovětských jednotek do zemí střední Evropy vypadají trochu jako protimluv. S výjimkou Československa měli Sověti ve svých nových satelitech dostatek jednotek na udržení pořádku v zemi, ne však na potlačení případné celonárodní vzpoury.
Příběh budapešťského povstání, které se na přelomu říjnu a listopadu 1956 rozšířilo na celou zemi, je unikátní především mírou odporu proti domácím stalinistům, jejich tajné policii, ale i proti sovětským okupantům.
Nešlo o žádnou selanku: Povstání se šířilo a rostlo na síle jako požár. Došlo mimo jiné ke střílení a lynčování příslušníků maďarské tajné policie, kteří se ovšem zase podíleli na masakru civilistů u maďarského parlamentu.
Mezi ikonické momenty maďarské revolty patří i demonstrativní pokácení Stalinovy sochy, jejíž hlava se pak několik dní bezprizorně povalovala na ulici mezi tramvajovými kolejemi, a také všudypřítomná povstalecká maďarská vlajka s kulatou dírou uprostřed – pozůstatek po vykuchaném srpu a kladivu. (…)
Lit.: Sedmidubský, Jan: Debakl v Zátoce sviní. Proč se Kennedyho vojenská intervence na Kubu nezdařila a jak Castro získal jackpot. In web ČRo Plus, 30. listopad 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když revoluce Fidela Castra začátkem roku 1959 ovládla Kubu, vypadalo to, že vztahy se Spojenými státy a ostrovem se nezhorší. Brzy ale začal nový režim znárodňovat americké podniky a USA začaly připravovat protiakci. K té došlo za vlády Johna F. Kennedyho. Vylodění kubánských emigrantů v Zátoce sviní byl ale debakl a Castro jen posílil. Režim, který vytvořil, vládne Kubě dodnes. Vylodění v roce 1961 je druhým dílem minisérie pořadu Téma Plus s podtitulem Vojenské intervence.
Havana v 50. letech byla pulsující město plné nových hotelů a kasin, kde zisky tekly větším proudem než v Las Vegas. Vyhovovalo to byznysmenům i mafiánům a obě skupiny se personálně dost proplétaly. Idyla pro vybrané vrstvy skončila na Nový rok 1959, kdy diktátor Fulgencio Batista urychleně i se svými blízkými a se vším, co stačil naložit do několika letadel, zmizel do azylu do Dominikánské republiky.
K hlavnímu městu se blížily oddíly Fidela Castra. Kubánská revoluce zvítězila a začala zavádět nové pořádky.
Počátky Castrova vládnutí na Kubě byly ve vztahu k USA v zásadě věcné a měly naději na rozumný rozvoj. Castro dokonce na jaře 1959 Spojené státy navštívil a dočkal se v New Yorku bouřlivého uvítání od jásajících davů v ulicích i od studentů na Harvardu. Americká média mu popřávali sluchu ohledně dalších plánů kubánské vlády a Castro si uvědomoval, že nemá smysl si mocného souseda rovnou znepřátelit. (…)
Lit.: Sedmidubský, Jan: „Ta ženská se neodváží.“ Boj o Falklandy či Malvíny představil Thatcherovou jako Bismarcka v sukních. In web ČRo Plus, 14. prosinec 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Každý těm ostrovům říkal jinak – Britové Falklandy, Argentinci Malvíny. V dubnu 1982 byly už téměř 150 let v držení Velké Británie. Argentinci to ovšem považovali za nezákonné. A tak se vojenská junta vedená generálem Leopoldem Galtierim rozhodla tyto ostrovy obsadit v domnění, že Británie si to vzhledem ke vzdálenosti od Londýna a ke stavu britského loďstva a ekonomiky bude muset nechat líbit. To byl ovšem mylný předpoklad.
Při jednání s vůdcem junty Galtierim byl 9. dubna 1982, pět dní po začátku argentinské intervence, americký generál Vernon Walters. „Ta ženská se neodváží,“ zhodnotil generál svou protihráčku.
Walters, jak zachytil historik Jaroslav Hrbek ve své knize Válka o Falklandy 1982, na to prý opáčil: „Pane prezidente, ta ženská už nechala umřít několik hladovkářů z IRA, aniž mrkla okem. Být vámi, tak bych na to nespoléhal.“
Margaret Thatcherová v té době končila třetí rok svého prvního mandátu, její vláda ani ona sama nebyla příliš populární, škrty a reformy dosud neukázaly svůj léčebný efekt. Šetřilo se a týkalo se to i vzdálených Falklandských ostrovů. (…)