Cyklus dokumentů z řady Jak to bylo doopravdy. Připravila Ivana Chmel Denčevová. Režie Michal Bureš.
Hovoří historik Michal Stehlík (1), historik Jakub Rákosník (2), televizní historik Daniel Růžička (3), Jan Kalous. Účinkují Daniel Bambas, Pavel Rímský, Svatopluk Schuller, Jan Teplý, Jan Szymik, Viktor Dvořák, Petr Buchta, Aleš Procházka, Martin Pechlát, Pavel Soukup
Natočeno 2024. Premiéra 1. dílu 2. 9. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.), 2. dílu 9. 9. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.); 23. 9. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: Mašková, Martina – Chmel Denčevová, Ivana – lup: Ivana Chmel Denčevová: V 80. letech tady nebyla radost žít. In web ČRo Plus, 9. září 2024 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: „V listopadu si budeme připomínat už 35 let od pádu komunistického režimu v Československu. A bude nás zajímat, co tomu předcházelo, resp. jaké byly ty roky a měsíce před rokem 1989. Naznačovalo něco, že se něco chystá? To je jen jedna z otázek, na které se budeme snažit v jednotlivých dílech s různými historiky odpovídat,“ říká autorka cyklu Hra o perestrojku Ivana Chmel Denčevová.
Je historičkou a publicistkou, jak ale 80. léta sama vnímala?
„Tak, že jsme neměli radost, že musíme v Československu žít. Protože jsme nemohli například číst knížky, které bychom chtěli, natož chodit na koncerty. Záviděli jsme i Maďarům, kde ty velké koncerty byly a odkud se vozila elpíčka nebo kazety,“ vzpomíná. (…)
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana: S Gorbačovovou perestrojkou se měnil celý východní blok. Jen ti naši komunisti drželi, míní historik. In web ČRo Plus, 2. září 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když se na scéně na pozici prvního muže Sovětského svazu (SSSR) objevil v březnu 1985 Michail Sergejevič Gorbačov, asi si nikdo nedokázal představit, jak zásadní roli sehraje. V okolních zemích komunistického bloku rostla nespokojenost, která zdánlivě s děním v SSSR dvakrát nesouvisela. Jen v Československu se zastavil čas – a naše ekonomika mlela z posledního. Začínalo být jasné, že k politické změně musí dojít i u nás, jen nikdo nevěděl, kdy to „praskne“.
„Když se ohlédneme za čtyřmi dekádami nadvlády SSSR nad východní a střední Evropou, muselo být dění v Moskvě pro země komunistického bloku šokující,“ popisuje historik Michal Stehlík. A dodává: „Vyhlášená odpovědnost za vývoj ve vlastní zemi začala dohánět i československé soudruhy. Najednou totiž z Moskvy přestaly chodit direktivy.“ (…)
Michael Gorbačov (1931-2022) byl komunistou od svých 21 let. Prošel celým stranickým aparátem a věnoval se zemědělské politice, postupně také získal mnoho funkcí. „Důležité bylo, že měl jako člen politbyra možnost cestovat na Západ,“ tvrdí historik. Tam si zřejmě uvědomoval problémy své země. (….)
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana: Před listopadem 89 už jela ekonomika pěkně z kopce. Ale na dně jsme ještě nebyli, myslí si historik. In web ČRo Plus, 9. září 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Československá ekonomika od poloviny 80. let stagnovala, životní úroveň se postupně propadala. Zažívali jsme si tak tady množství nedostatkového zboží – i toaletní papír se prodával tzv. pod pultem. Kšeftovalo se ve službách a objevili se i tzv. veksláci. Socialistickou ekonomiku ale současně zatěžovala velká vydání do sociální sféry. A uplácelo se i ve zdravotnictví. Sečteno podtrženo – nespokojenost lidí jen rostla a problémy byly všude, kam se člověk podíval.
Co s tím? Chtělo to reformy, ale bez politických změn to možné nebylo. K tomu historik Jan Křen trefně poznamenává: „Pokud šlo o řešení problémů, husákovské vedení bylo v pasti“. (…)
Celý režim 80. let vlastně dnes charakterizuje vystoupení tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše.
Ten se 17. července 1989 v západočeském Červeném Hrádku setkal se západočeskými komunistickými funkcionáři, kde prohlásil: „Není chleba, co dělá vláda. Jak to že není chleba? Co dělá strana, jak to řídí, že není chleba? Ptá se takhle někdo v kapitalismu na takovouto otázku. Vůbec ne, kritizujou pekaře, nejdou k němu podruhé, řekněme. My takovou možnost ne vždy máme, abychom nešli k němu, to je pravda. Ale tím je ta naše pozice složitá, že my jsme zodpovědní za tu ekonomiku. Kdežto na tom Západě jsou za tu ekonomiku zodpovědní ti vlastníci.“ (…)
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana: S tou perestrojkou opatrně, varoval kolegy normalizační televizní ředitel Zelenka. In web ČRo Plus, 16. září 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Glasnosť, perestrojka, česky také přestavba – slova, která byla koncem 80. let všudypřítomná. Mnozí se jimi „zaklínali“, leckdo se před nimi schovával. Ani sami komunisté nevěděli, co vlastně dělat a jak změny pocházející ze Sovětského svazu uchopit.
„Československé hospodářství nefungovalo, podniky neplnily plán, lidé sháněli zboží a kvetla korupce,“ popisuje stav normalizační společnosti televizní historik Daniel Růžička v pořadu Jak to bylo doopravdy.
(…) Přesto, že „nový vítr zavál z Moskvy“, s naplněním vize přestavby to bylo složitější. „Komunisté začali mít obavy, protože to připomínalo změny, které v roce 1968 prosazoval Dubček. A ve vedení strany i společnosti stáli ti, kteří s normalizací přišli, takže se obávali o své postavení a posty. Uvnitř samotné komunistické strany začalo štěpení mezi příznivci a odpůrci přestavby,“ říká Růžička. (…)
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana: Naši komunisti o perestrojce hlavně mluvili. Ve skutečnosti se báli, že přijdou o svá korýtka, uvažuje historik. In web ČRo Plus, 23. září 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Vy nevidíte, že kolem nás to všetko ide do haj*lu? Robte niečo!“ Tato slova měl říct prezident a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Přitom právě on byl symbolem strnulosti komunistického režimu, taky se mu říká „prezident zapomnění“. Druhá polovina 80. let byla totiž poznamenána zásadní změnou Sovětského svazu, a to když do funkce „prvního muže“ nastoupil Michail Gorbačov. Chtěl změny, které se pak měly stát i v dalších zemích komunistického bloku.
Veřejnost očekávala, že „nějaké změny“ přijdou, ale českoslovenští komunisté se dostali do „pasti“. Do té doby rozhodovala Moskva, v zemi byly tehdy už přes 20 let okupační vojska a najednou slyšeli, že mají dělat samostatnou politiku a nezůstávat v tzv. omezené suverenitě. (….)
Také uvnitř vedení komunistů bylo několik křídel – někteří proreformní, další konzervativní a pak se našli takoví, kteří se nedokázali rozhodnout. A k tomu tu byla další mocná síla v podobě Státní bezpečnosti (StB), která se ale podle historika Jana Kalouse „k reformám nepřihlásila a podporovala totalitní režim až do konce“. (…)