Olympijské Portréty dnes vypráví smutný unikát v dějinách olympiád: je to posmrtně udělená zlatá medaile pro československou gymnastku Elišku Misákovou. Její příběh popíše místopředseda České olympijské akademie Zdeněk Škoda a David Hertl.
Natočeno 2024. Premiéra 9. 5. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 7. 8. 2024 (ČRo Plus, 11:10 h.; 23 min.) pod názvem Olympijské Portréty.
Lit.: Hertl, David: Olympijské Portréty: Eliška Misáková, jediná nositelka olympijské medaile in memoriam. In web ČRo Plus, 9. květen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Příběh talentované gymnastky Elišky Misákové, která zemřela v průběhu letních olympijských her v Londýně v létě 1948, se v Československu dlouhá léta nepřipomínal. Souvisel totiž se sokolským hnutím a jeho náčelnicí Marií Provazníkovou. A i když v posledních letech byl zfilmován, stále je nad čím přemýšlet.
V zákulisí londýnské olympiády totiž probíhal i spor o ovládnutí československého sokolského hnutí a také spor o dohled nad československými sportovci v takzvané kapitalistické cizině (u nichž hrozilo, že možnost vycestovat na Západ využijí k odchodu do exilu).
Eliška Misáková (1925), rodačka z Kojetic u Třebíče, se k tomu všemu jen „přimotala“ a nebylo jí ani dopřáno, aby o tom, co se na olympiádě dělo, mohla později vydat svědectví.
Vyrůstala nejprve ve Vyškově se dvěma sestrami, za kterými se později po smrti obou rodičů odstěhovala do Prahy. Patřila k nadějím československého gymnastického týmu, byla hodnocena jako pracovitá, pilná, houževnatá, současně milá a veselá; při cvičení měla přirozený a jistý projev. (…)