Bývalá věznice v Šumperku takzvaná Robotárna projde během následujících dvou let zásadní rekonstrukcí. Kraj na ní získal více než sto milionů korun z evropských fondů. Paměti národa se podařilo vypátrat poslední žijící pamětníky, kteří touto věznicí prošli. Právě o nich budou dnešní Příběhy 20. století, které připravil Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2024. Premiéra 21. 4. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 49 min.).
Lit.: Kroupa, Mikuláš: Cukrář Osladil ukrýval partyzány. Mechanik Aust řekl Němce, že je husa. Oba za trest putovali do Robotárny. In web ČRo Plus, 21. duben 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V šumperské Robotárně gestapo mučilo politické vězně. Budova je dnes poloprázdná, nevyužívaná, částečně zdevastovaná. Uvnitř se však zachovaly cely, katr, dřevěné podlahy, mříže v oknech a mnoho dalšího. Jaký osud čeká toto v regionu unikátní místo paměti?
Do dvou let, jak plánuje majitel – Olomoucký kraj, by se měla bývalá věznice tzv. Arbeitshaus proměnit v moderní administrativní budovu. Vlastivědné muzeum v Šumperku tu chce otevřít knihovnu, využít pro sklady a administrativní potřeby muzea.
Chystá se i expozice připomínající příběhy někdejší politických vězňů. Paměť národa před deseti lety zdokumentovala vzpomínky posledních žijících pamětníků, kteří Robotárnu zažili tak říkajíc na vlastní kůži.
V Lidické ulici v Šumperku nadohled od vlakového nádraží se nachází pozoruhodná stavba, bývalá věznice. Třípatrová budova do široka rozkročená s klenutými zamřížovanými okny nadohled od nádraží sloužila jako zvláštní zemská donucovací pracovna pro maximálně 210 vězňů a 60 vězeňkyň už za Rakousko-Uherska. Od roku 1889 sem soudy zavíraly na polepšení hříšné občany – žebráky, tuláky, nevěstky, drobné zlodějíčky. Úřady je chtěly převychovat k pravidelné práci a působením náboženské výchovy „naváděti ku spořádanému životu“, jak uvádí dobové dokumenty. V budově byly zřízeny různé dílny, např. truhlářská, tkalcovská a jiné. Místem děsu, bolesti a hrůzy se však Robotárna tzv. Arbeitshaus stala za až 2. světové války. Gestapo zde trýznilo politické vězně: bachaři je drželi v temnicích, tloukli bejčáky, apod. Budova je dnes částečně v dezolátním stavu. Plánovaná rekonstrukce za víc než 150 milionů Kč z evropských fondů proběhne v následujících dvou letech. Kraj chce z Robotárny vytvořit moderní administrativní budovu splňující přísné environmentální a energetické normy. Budova projde zateplením, původní dřevěná okna se vymění za plastová a apod.
Cukrář Metoděj Osladil za 2. světové války kousek za Radomilovem vykutal s kamarádem Josefem Hejtmánkem „zemljanku“. Říkali si, že až bude nejhůř, mají se kde schovat. V roce 1944 tam ukryli dva partyzány, kteří se dostali z obklíčení gestapa.
Bunkr však Němci vypátrali a přepadli. Metoděj Osladil zrovna nabíral vodu z potoka, podařilo mu utéct. Po pár dnech ho Němci dopadli, mučený partyzán výslech nevydržel a prozradil ho. Gestapáci jeho mamince při domovní prohlídce vyrazili zuby.
Metoděje Osladila ve vyšetřovně mlátili přes hýždě bejčákem tak surově, že mu roztrhali maso až na kost. Drželi ho několik dní v šumperské Robotárně, která sloužila jako gestapácká věznice.
Pamatuje si zbité spoluvězně na hromadné cele: „Když mě zavřeli, tak mně tak ztloukli zadek, že jsem týden nemohl sedět. Bejčákem. Když se to přežilo, tak to ještě šlo. Byl tam chlap tak ztlučený, že mu ze zadku maso padalo,“ popisuje sugestivně pan Osladil Robotárnu, ze které ho po několika dnech transportovali na necelý rok do Malé pevnosti Terezín. V cele číslo 38 se tísnilo osmdesát vězňů.
Osladil byl zařazen do zemědělského komanda, které pracovalo na polích a v zahradách mimo věznici. Občas se mu podařilo ukrást brambory či jinou zeleninu ze záhonů a tak přežil. (…)