12. díl podcastu. Moderátor Jan Pokorný. Editorka Karolína Kašparová. Zvukový obal Jaroslav Pokorný. Grafika František Novotný. Kreativní producent Lukáš Sapík.
Debatují novinářka Apolena Rychlíková, komentátor David Klimeš, moderátor Jan Pokorný a speciální host dílu – historik Michal Stehlík.
Natočeno 2023. Premiéra 25. 8. 2023 (ČRo Plus, ). Repríza 27. 8. 2023 (ČRo Plus, 18:10 h.; 51 min.).
Lit.: ert (= Erhart, Michal) – Pokorný, Jan: Za minulostí nejde udělat tlustou čáru, vždy se vrátí, upozorňuje historik Michal Stehlík. In web ČRo Plus, 25. srpen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 21. srpna jsme si připomněli 55 let ode dne, kdy začala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, která s sebou posléze přinesla i normalizaci a morální selhávání, ale také odpor, vyhazovy z práce, emigraci a věznění. Jak se vyrovnáváme s vlastní minulostí? A lze za ní udělat tlustou čáru? „Nic takového neexistuje. Nejde udělat tlustou čáru ani bod a říct, že jsme se vyrovnali. Ono se nám to buď vrátí, anebo aktualizuje úplně jinak,“ míní historik Michal Stehlík.
I když má některá generace pocit, že má o své minulosti jasno, neznamená to, že o ní budou mít jasno i ty následující.
„Tlustá čára za protektorátem nemůže být stejně jako tlustá čára za obdobím komunismu. Protože se bavíme o frustraci a mentální paměti, kterou jsme si přenesli do 90. let. Třeba individualizace, skryté privátní životy a neschopnost solidarity ve společnosti, abychom nebyli nazýváni komunisty. To jsou věci, které normalizace přinesla do 90. let, a nejde za nimi udělat tlustou čáru,“ dodává Stehlík.
Zároveň se prý není možné tvářit, že by předlistopadová společnost byla rozdělena na disidenty a Státní bezpečnost a že uvnitř ní nebyly miliony lidí s osobními strategiemi, jak se prosadit, a kariéristé, kteří chtěli mít kariéry i po roce 1989.
Historik poukazuje i na to, že dnes již více než jedna generace nemá přímou zkušenost s atmosférou konce 80. let a vžít se do ní je obtížné. I proto se někteří mohou vymlouvat na to, že do strany vstupovali pod tlakem rodiny, ale pamětníci to budou vidět trošku jinak.
„Proniknout do profesní atmosféry lidí, kteří se rozhodují o studiu a o kariéře, tak v tom možná jako historici absentujeme,“ připouští.
V této souvislosti také kritizuje Ústav pro studium totalitních režimů: „Podle mě se mu vrátilo to, že když něco založíte politicky, tak vás ty politické boje budou dohánět více než boje historické. Naopak se speče dohromady politika a historie a to pak nemůže ve veřejném prostoru fungovat.“ (…)