Host: spisovatel Pavel Kosatík. Moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2022. Premiéra 22. 11. 2022 (ČRo 2 Praha, 25 min.).
Lit.: Kroc, Vladimír – opa – Kosatík, Pavel: Pavel Kosatík: Rajčatová polévka v galeriích? Zvláštní. Ale jak jinak nás vyburcovat k ochraně klimatu? In web ČRo 2 Praha, 22. listopad 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V Egyptském Šarm aš-Šajchu skončila mezinárodní klimatická konference. Přestože šlo o největší akci svého druhu, konkrétní kroky pro zavedení již dříve přijatých závazků se naplno přijmout nepodařilo. Jak hodnotit výsledek? A jak vnímat protesty proti liknavé politice světového společenství na ochranu klimatu? Spisovatel Pavel Kosatík v audiozáznamu ještě probere česko-slovenské vztahy 30 let po rozdělení a zhodnotí debaty kolem prezidentských kandidátů.
„Výsledek klimatické konference COP27 mohu hodnotit pouze jako občan. Nejsem profesionál, ale protože se to týká nás všech, měli bychom nad tím všichni přemýšlet,“ zdůrazňuje v pořadu Jak to vidí… spisovatel Pavel Kosatík.
Hlavním úkolem podobných konferencí je podle něj nastolení příznivého celosvětového komunikačního klimatu. To se ale v Šarm-aš Šajchu úplně nepovedlo, zejména v otázce snižování fosilních paliv. „Na tom, jak snižovat limity, se státy nedohodly, přestože na předchozích konferencích panovala spíše shoda. Teď do toho některé státy hodily vidle, takže by bylo krásné, kdyby se časem obnovila dobrá vůle ke komunikaci a k uzavření konsensu,“ doufá publicista. (…)
Lit.: Kosatík, Pavel: Od kamarádů z Českého rozhlasu jsem se dozvěděl… In Facebook, 2. 2. 2023 (status). – Cit.: Od kamarádů z Českého rozhlasu jsem se dozvěděl, že jsem byl vyškrtnutý ze seznamu mluvčích v pořadu Jak to vidí (ČRo2), teď jsem díval na web toho pořadu a mé jméno tam už není. Chodil jsem do toho pořadu docela dlouho, od roku 2006, uměl bych si představit i duchaplnější způsoby rozloučení, ale je to, jak to je.
Každopádně jsem za těch šestnáct let vděčný. Viděl jsem v tom pořadu smysl a bavilo mě to, tím spíš, že jsem celou tu dobu měl bohatou posluchačskou zpětnou vazbu. Na besedách, v emailech apod. lidi často bavilo v nakousnutých tématech pokračovat, takže jsme pokračovali.
Ze začátku to byla docela ostrá škola. Úkolem hosta, který do toho živého vysílání ráno přišel, bylo reagovat na události předchozího dne, ať šlo skoro o cokoli. Když den předtím třeba zvolili nového papeže, zároveň vláda zvedla daně, Putin něco provedl v Náhorním Karabachu a do kin přišel důležitý film, bylo potřeba na to všechno reagovat. Bylo jasné, že žádný člověk neobsáhne svou profesí a odborností všechna témata, takže z podstaty věci byly ty hovory někdy lepší a jindy horší, riziko ztrapnění nebylo malé, ale ten adrenalin byl zároveň stimulans. Protože smyslem nebylo odborně okomentovat (komentářových pořadů je na ČRo jiných dost), ale ukázat vztah: Hele, řekl si v optimálním případě posluchač, ten člověk se tam snaží na to a to občansky reagovat, neměl(a) bych se k tomu teda taky nějak postavit a netýká se mě to občansky taky? Tohle „vtahování posluchačů do osobního angažmá“ mě na tom zajímalo.
Pravda je, že poslednější roky jsem tam chodil s menší radostí, se současnou moderátorkou pořadu Zita Senková jsme se neshodovali v tom, o čem se v pořadu smí mluvit a o čem ne. Nepatrně mě to deptalo, nešlo o cenzuru shora, ale o vlastní, osobní strach moderátorky, aby nebyly problémy v podobě záporných reakcí posluchačů. Byť šlo třeba jenom o salvy e-mailů proruských trollů, které se zákonitě dostavovaly, kdykoli byla řeč třeba o Putinovi. Najednou se to vydávalo za normální reakce posluchačů, kolem kterých se musí chodit po špičkách. Atd. atd., bylo toho mnohem víc, ale nemá cenu to už řešit, nezbývá z toho vůbec nic. Bylo jasné, že to se mnou v tom pořadu jde od desíti k pěti, no a teď to tam teda dospělo.
Nic, Zito, přeju Ti, ať ten pořad dál funguje bez Tvého strachu. Nebyl k němu důvod nikdy a dnes, kdy se klima v zemi docela vyjasňuje a čistí, není už vůbec, aspoň podle mě. Nashle při nějaké lepší příležitosti.