V posledních měsících roku 1992 se v někdejším Československu výrazně změnil význam slova referendum. Na začátku roku si konání všelidového hlasování o rozdělení státu přála podle různých výzkumů veřejného mínění, peticí i dalších občanských aktivit většina obyvatel. Na konci roku bylo vnímáno jako nekalý politický nástroj či obstrukční prostředek. Právě o tom je Historie Plus, kterou připravil Pavel Hlavatý.
Natočeno 2017. Premiéra 7. 10. 2017 (ČRo Plus, 27 min.). Repríza 1. 1. 2023 (ČRo Plus, 22:33 h.).
Lit.: Hlavatý, Pavel: Marná lásky snaha. Záchrana Československa, obavy z jeho rozdělení a proměny odkládaného referenda. In web ČRo Plus, 7. říjen 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Události, které předcházely rozpadu společného státu Čechů a Slováků. Jak se stavěli tehdy politici i občané k úvahám o referendu? Na co se ptal lidí v létě 1992 reportér Československého rozhlasu na cestě do Bílých Karpat? Připravil Pavel Hlavatý.
Obsah – hlavně emoční – slova referendum byl v Československu 1992 nesporně úplně jiný v lednu a v prosinci. Na počátku roku si konání referenda přála podle různých výzkumů veřejného mínění, peticí i dalších občanských aktivit většina obyvatel. (Repríza z roku 2017.)
V posledních měsících roku 1992 bylo referendum (či spíše manipulace s ním) vnímáno jako nekalý politický nástroj či obstrukční prostředek. Důvodem byla neschopnost jasně formulovat otázku, a také načrtnout následné kroky, podle možných variant výsledků.
Volební vítězství HZDS na Slovensku a drtivá porážka tamních profederálních sil či různé podoby slovenské emancipace neumožňovaly v zásadě žádný konsensus.
Ba ani kompromis, který by zajišťoval existenci opravdu funkčního společného státu, což vedlo i k nesporným tragédiím.
Jozef Aszmongyi, Slovák bydlící v Nymburce, se na podzim 1992 upálil na protest proti rozdělení Československa. O jeho činu informovaly sdělovací prostředky jen velmi okrajově. (…)