Hostem je Josef Parlesák, nejstarší dobrovolník organizace Vlna pomoci. Je mu 86 a neváhal nosit kufry ženám a dětem z Ukrajiny. Co má na mysli pod pojmem nevyřízené osobní účty s Ruskem? A co podle jeho zkušenosti emigranta znamená integrace? Moderuje Lucie Výborná.
Natočeno 2022. Premiéra 29. 11. 2022 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.; 25 min.).
Lit.: Výborná, Lucie – agf: My jsme počítali se spálenými mosty, Ukrajinci mají nakročeno jet domů, popisuje 86letý dobrovolník a emigrant. In web ČRo 1 Radiožurnál, 29. listopad 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: No neudělejte to, když jde maminka s dítětem a v ruce má kufry. Doprovázel jsem je k vlaku nebo pokladnám, tak jsem popadl i kufr. Po čtyřech hodinách jsem tedy byl dost utahaný, vypráví Josef Parlesák.
Josef Parlesák, narozen v roce 1936, se stal nejstarším registrovaným dobrovolníkem, který na jaře 2022 pomáhal ukrajinským uprchlíkům v rámci Vlny pomoci. Sám s manželkou a malým synem emigroval v roce 1969 do Německa, vrátili se po 20 letech. „Přihlásil jsem se jako tlumočník, protože jsem se dobře učil rusky,“ popisuje své začátky dobrovolnictví. V čem se jeho zkušenost emigranta podobá zkušenosti ukrajinských uprchlíků? A v čem je odlišná? Poslechněte si rozhovor. (…)