Rozhovor o básnické knize Kikikarantkatr anebo Gazanie 2030. Připravila Alena Blažejovská.
Hovoří Zbyněk Fišer.
Připravilo Brno v roce 2022. Premiéra 30. 7. 2022 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 17 min.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Zbyněk Fišer o své nové knize: Příběhy se mohou odehrávat kdekoliv, inspirace je blízkovýchodní. In web ČRo Brno, 27. červenec 2022 (článek). – Cit.: V brněnském nakladatelství Druhé město vyšla básnická kniha Zbyňka Fišera s podivuhodným názvem Kikikarantkatr aneb Gazanie 2030.
Autor je básník, ale také překladatel z němčiny, výtvarný esejista, literární vědec, translatolog a lektor tvůrčího psaní. Kromě básnických knih publikuje i odborné texty o tvůrčím psaní a překládání. Je docentem a zástupcem vedoucího Ústavu české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
K názvu své nejnovější knihy říká, že gazánie je sice květina, ale Gazanie je země, kterou si vymyslel a která existuje v jeho básnické knize Kikikarantkatr. Inspirace k názvu i příběhu pramení v pásmu Gazy. „Četl jsem zprávy, jak byly bombardovány nemocnice a porodnice v Gaze, s odůvodněním, že tam jsou umístěny zbraně a nepřátelé,“ říká Zbyněk Fišer. „Ale mně to nedalo a představil jsem si, co se tam asi může dít v té chvíli, když je někdo třeba zrovna na porodním sále. Samotný příběh v Gazanii je od začátku do konce smyšlený, ale do toho občas vstupují inspirace reálnými událostmi. Třeba setkání babočky admirála a sršně na naší zahradě na Vysočině je autentické.“
Čtenář se v roce 2022 neubrání srovnání s válkou na Ukrajině. „Ty příběhy se mohou odehrávat kdekoliv, inspirace je blízkovýchodní,“ uvažuje autor. „Sbírku jsem dopsal před dvěma lety a byl jsem v rodině dotazován, kde se ve mně bere taková děsivá, děsná, hrozná, temná imaginace.“ Realita posledních let je však ještě děsivější a temnější.
„Hrdinou mého příběhu je Jamin, který se na začátku příběhu velmi rychle stane sirotkem, dalo by se téměř říct, že se narodí jako sirotek. Jeho dvojče s maminkou už útok na porodnici nepřežije,“ vypráví Zbyněk Fišer. „Ale on je s tím dvojčetem přesto celý život spojen. Neví to, ale slýchá podivné hlasy. Ve zvláštních situacích, kdy je bratrem jakoby varován, slyší vzkazy, které v té knize nejsou nijak verbalizovány, ale on se podle nich může zachovat. Mně se ty věci vybavují jako mikro scénické dialogy. A jsou-li hlava a ruka nastaveny na to, aby to zaznamenávaly, tak se to rozběhne a najednou se objevují další postavy. Vůbec jsem netušil, že se ten bratr Tamin – protože tam – promění v Taminu – protože tam. V určité části knihy se dozvídáme, že to dvojvaječné dvojče byla sestra.“ (…)