Rozhlasové vzpomínání výtvarníka, grafika a ilustrátora. Připravila Ivana Myšková. Technická spolupráce Petr Janečka.
Natočeno 2022. Premiéra 4. – 8. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Lit.: Myšková, Ivana: Naděje není vůbec nic malého, věří výtvarník, grafik a ilustrátor Václav Sokol. Poslechněte si jeho Osudy. In web ČRo 3 Vltava, 4. duben 2022 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Přimět Václava Sokola k vyprávění, v jehož středobodu má být on sám, není zrovna snadné. Už jako malý chlapec se totiž zhlédl v dílech gotických mistrů, jimiž se odborně zabývala jeho matka a již svou autorskou osobnost vedle svých děl obvykle chápali jako nepodstatnou. Do jisté míry podobně služebně vnímá svou výtvarnou práci i Václav Sokol. Mluví o ní s ostychem a skromností, vlastnostmi v kontextu dneška spíše vzácnými, až nepatřičnými. Poslechněte si jeho Osudy. (…)
Ačkoliv se Václav narodil 19. září 1938, tedy na samém počátku německé okupace Československa, na své dětství vzpomíná jako na idylu, již prožil v takřka chrámovém prostoru břevnovské vilky, projektované otcem Janem a matkou Jiřinou, a o níž se můžeme více dočíst v otcově knize Moje plány: Paměti architekta (Triáda, 2004), kterou také graficky upravoval. Jako astmatické dítě si nejraději kreslil, a právě myšlení v obrazech je pro jeho vyprávění typické. Jeho výtvarný názor spoluutvářeli jak rodiče, kteří s dětmi každoročně doplňovali rodinný betlém a vytvářeli kalendáře, nezasažené dobovou ideologií, tak rodinní přátelé a nedaleký Břevnovský klášter, který Václav zažil jako přátelské místo ještě před zatčením opata Anastáze Opaska v roce 1950 a rozpuštěním kláštera. (…)